"Sport ve středověku:
Charakter je obvykle podobný, jako u starověku, jehož účelem je fyzický výcvik pro válku.
Ve středověku už se ale objevuje sport jako činnost čistě pro zábavu, nebo potěšení jak už pro zúčastněné, či přihlížející. Lze je najít v renesanční Itálii - příkladem je Calcio Fiorentino,.Ten poprvé publikoval pravidla v roce 1580, které připomínají něco mezi dnešním ragby, fotbalem a australským fotbalem.
Podobné příklady byly ale odlišné podle toho, kde se co odehrávalo. Způsoby zábavy a jejich pravidla byla na každém místě jiná.

Počátky moderního sportu:
Sport se opět posunul dál a nastupuje linie moderního sportu. Fyzická námaha, která už zde není spojena se zajištěním přežití, nebo válečným konfliktem, se v této době postupně stala z privilegia „vyšších vrstev“ běžně rozšířenou formou trávení volného času a zábavy.
Do druhé poloviny 19. století (nejvíce v Anglii) se sport řídí základní větou: „pokud budeš respektovat pravidla, můžeš hrát s námi (nebo spíš proti nám) a je jedno kdo jsi a odkud jsi“.


V Anglii takto vzniká:
• „Fotbalová asociace“ spojení klubů hrajících „kopanou“
• mistrovství v „královském tenisu“ ve Wimbledonu
• první verze psaných pravidel pro dnešní házenou



Zásadní krok pro další rozvoj sportu bylo založení novodobých olympijských her roku 1896. Sport se tím stává ze specifického a stále ještě menšinového způsobu zábavy kulturním a později i politickým fenoménem.










-Po druhé světové válce se objevily dva evropské směry sportu
• Východní
• Západní
-Východní- výkon je aktem morálky a vůle (socialistický pohled). Výkon musí být podáván za všech podmínek

-Západní- centrem pozornosti je aktuální stav sportovce a jeho schopnost podávat výkon"

Práce obsahuje tabulku a obrázky o rozsahu cca 2 stran.