"Řešení rozvoje energetiky bylo zařazeno k hlavním prioritám rozvoje EU. Tato oblast se vyznačuje a projevují se zde velké rozpory, především vysoká závislost na importu, nerovnováha mezi oblastmi produkce a spotřeby, vysoká a stále rostoucí cena energií a negativní vliv energetiky na globální klima. S těmito problémy se setkávají všichni členové sedmadvacítky a vyžaduje to společný přístup k jejich řešení. Cílem společné strategie se stává snaha především vypořádání se s klimatickými změnami, snížení vnější závislosti EU na dodávkách plynu a ropy a zároveň zajistit dlouhodobý ekonomický růst a zaměstnanost. Snahou je dosáhnout větší teritoriální diverzifikaci dodavatelů, větší škály využívaných zdrojů, hledání dalších cest k využití především obnovitelných zdrojů (slunce, voda, vítr, biomasa, termální energie) a vytvoření fungujícího jednotného energetického trhu EU, který by se vyznačoval vysokou solidárností v krizových situacích. Celý rozvoj musí být řešen z pohledu trvale udržitelného rozvoje přírody, společnosti, sociálních systémů a to lze zajistit jen celosvětovým přístupem, kde EU má hrát hlavní roli
K významnému přelomu ve vývoji společné energetické politiky došlo v roce 2007, kdy byla vytvořena nová jednotná strategie unie, která navazuje na dokument z roku 2006 – „Zelená kniha“, kde EU vyjádřila svou snahu stát v čele úsilí řešení aktuálních problémů v oblasti energií a především jejich dopad na životní prostředí. Lze předpokládat a nová koncepce vychází z toho, že při současném vývoji jednotlivých národních koncepcí a spotřeby, by emise skleníkových plynů, především CO2 vzrostly v EU o 5% (globálně pak 55%), kdy energetika se dnes podílí na všech emisích skleníkových plynů z 80%. Je snahou EU, aby se globální teplota nezvýšila ne více jak o 2 stupně celsia.
EU je vysoce závislá na dovozech základních energetických zdrojů. Do roku 2030 se závislost na dovozech ještě zvýší celkově z 50% na podíl celkové energie na 65% z toho: Zemní plyn z 58% na 84% a ropa z 83% na 93%.
Vývoj v zásobování uhlovodíkovými palivy je zatížen vysokými hospodářskými a politickými riziky, předpokládá se, že do roku 2030 vzroste globální poptávka po ropě o 41% (největší nárůst se očekává v Americe – o 41%, Čína119% a východní Asie včetně Indie až 188%, což může mít za následek nedostatek této suroviny na světových trzích a hlavně její vysoký cenový růst. Pokud se např. v roce 2030 cena ropy zvýší za barel na 100 USD, představovalo by to růst v rámci EU 170 mld. EUR a pro každého občana nárůst 350 EUR.
Poptávka po elektrické energii se ročně v unii zvyšuje o 1,5%. Zajistit tento růst si vyžádá v následujících 25 letech investice ve výši cca 900 mld. EUR, Aby se mohly vynaložit tyto investice a aby ceny pro odběratele byly konkurenceschopné, je potřeba zavést jednotný vnitřní trh s elektřinou a plynem a zajistit prognózování tohoto vývoje. Vyžádá si to především politické vůle jednotlivých členů a vytvoření jednotného legislativního rámce pro jeho fungování.
Další vývoj v nosných oblastech energetiky, především její získávání z obnovitelných zdrojů, musí být založen na znalostní ekonomice. Zde má EU nejlepší výsledky v rámci světa, např. využití větru představuje v EU 60% celosvětového podílu."

Práce obsahuje grafy o rozsahu cca 1,5 strany.