"Tyto dva pojmy spadají do charakteriskiky osobnosti a udávají typ převažující emocionality každého jedince. Určitě jste slyšeli výroky, jako jsou „jsem optimista“ nebo „já jsem pesimista“.
Na začátek tu mám jeden citát od Winstona Churchilla – „Pesimista vidí obtíž při každé příležitosti. Optimista vidí příležitost při každé obtíži.“
Pojďme se podívat na každý typ zvlášť. Nejprve pesimismus.
Opakuje se to skoro každý den. Nepříjemně zvonící budík ho vzbudí každé ráno. A takto „úspěšně“ nastartovaný den může začít. Na jeho zkaženou náladu se nabalují další velmi „příjemné“ skutečnosti. Že nemůže najít dvě stejné ponožky, že se mu toust spálil v toustovači na uhel, že se mu podařilo rozlít mléko. Ale hlavně, že musí jít opět do práce, ve které vidí jen jeden jediný světlý bod – čas odchodu.
Takto naladěný už ráno vchází do světa s jediným cílem – naladit na tuto vlnovou délku i ostatní.
Ptáte se o kom to tu celou dobu mluvím? No přece o člověku. Jistě jste takového někdy potkali, ať už v autobuse, v restauraci anebo právě v práci. Není možné ho hned obviňovat, možná to dělá podvědomě. Možná jeho šířící se pesimismus je jen takový intenzivní a pronikavý. Ale co je potom jeho smysl života? Čekat na den, kdy mávnutím kouzelného proutku všechny jeho problémy zmizí? Takovýto člověk si asi myslí, že problémy jsou jen jeho záležitostí a jiné obcházejí. Jenže dělá základní chybu. Nic pro to nedělá. Jen nečinně čeká, kdy se mu zase něco nepovede nebo pokazí. Vůbec se nesnaží vidět v každé věci, v každé situaci něco, z čeho by se mohl těšit. Protože vždy se dá něco najít.
Karel Čapek o pesimismu napsal – „Pesimismus je jisté požitkářství; je to prostředek, jak se radovati ze špatného stavu věcí.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ