"Charakteristika vysokoškolského studenta:
je to fyzická osoba, která splnila případné požadavky přijímacího řízení a byla přijata ke studiu. Zpravidla je to student který, již dosáhl středoškolského vzdělání a řádně jej zakončil maturitní zkouškou.
Vysokoškolský student je člověk, který se systematicky vzdělává na vysoké škole, obvykle tak činí za účelem přípravy na své budoucí zaměstnání. Věnuje se činnosti zvané studium.
Je schopen porozumět odborným textům svého studijního oboru, vyvozovat z nich podstatné myšlenky a zároveň sám psát odborné texty s využitím poznatků z informačních zdrojů, které cituje s ohledem na autorský zákon a podle zásad tvorby bibliografických citací.
Ovládá mateřský jazyk a dokáže se v něm slovně i písemně vyjadřovat, zná a používá odbornou terminologii svého studijního oboru v mateřském jazyce na úrovni potřebné k práci s odbornými informačními zdroji a komunikaci v rámci komunity daného oboru. Používá běžně dostupné informační a komunikační technologie potřebné k vyhledání, získání, zpracování a prezentaci informací (různého typu a formátu), které se týkají jeho studia a odborné práce. Je si vědom morálních a právních aspektů využívání informací a pracuje s informacemi v souladu s autorskou etikou a autorským právem.

Tři úhly pohledu na studenta a jeho role:
Student je vnímán ve třech úhlech pohledu a rolích.

1. V první řadě jako osobnost vyhraněnými zájmy a životními potřebami.

2. V druhé řadě jako učící se jedinec, který vykazuje určité vzdělávací potřeby a zájmy.

3. Ve třetí řadě jako klient, odběratel vzdělávacího programu, který očekává, že vysoká škola ho připraví pro úspěšný výkon povolání.
K podobným závěrům dospěl výzkum A. Kucharské (2000) ,,Znakem dnešní doby je, že u značné části zájemců o studium na vysoké škole se projevuje motivace k získání titulu, vyhovění požadavkům sociálního okolí a oddálení nástupu do praxe.“
R. Havlík (1999) na základě výzkumného šetření dospěl k následujícím zdrojům motivace, které uspořádal sestupným způsobem:
1. Zájem o studovaný obor a touha po vzdělání.
2. Zájem o profesi, povolání učitele, právníka, vědce.
3. Zájem o možnosti získání širšího společenského styku.
4. Zájem ve smyslu práce a službě společnosti.
5. Zájem ve smyslu lepší životní perspektivy.
6. Zájem prodloužit si mládí, užít si dobu studia a oddálit nástup do společenského uplatnění.


Rozdělení podle studia:
Běžně se studenti vysoké školy dělí na dvě skupiny. Liší se zejména věkovou strukturou, životními rolemi a zkušenostmi, postoji ke studiu, zodpovědností a v neposlední řadě také bariérami v učení.

1. Tradiční studenty, kteří studují formou prezenčního studia.

2. Netradiční studenty, což jsou studenti ostatních forem studia."