"Pohlavní zneužívání je v terminologii trestního práva trestný čin, jehož skutková podstata spočívá ve vykonání soulože s osobou ve věku pod stanovenou hranicí nebo v jiném způsobu pohlavního zneužití takové osoby. V některých státech a některých obdobích je či byl shodný pojem používán i pro sexuální kontakt s jinými osobami v závislém postavení nebo s omezenou způsobilostí.
Pohlavní zneužívání ve zdravotním nebo psychologickém významu může být pojmem s odlišným, zpravidla širším významem, který může zahrnovat i takové formy chování, které nesplňují kritéria trestného činu podle trestního zákona a judikatury, například i bezdotykové chování nebo nevhodné chování, které je svou formou nebo intenzitou se souloží nesrovnatelné. V odborné literatuře je například opakovaně citována část definice pohlavního zneužívání, pocházející údajně z jakéhosi blíže nespecifikovaného doporučení zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992. (Jarmila Škubová, 1993)

1) Homosexuální pedofilové, efebofilové a gayové

Sexuální skandály katolických duchovních, jejichž činy se v převážné většině medializovaných případů týkaly dospívajících chlapců, přispěly k diskusím o tom, zda jsou homosexuálové náchylnější ke zneužívání dětí či mladistvých než heterosexuálové. Empirický výzkum dokumentuje, že sexuální orientace osob neovlivňuje pravděpodobnost zneužívání dětí.
Malá část homosexuálů, pravděpodobně stejný podíl jako heterosexuálů, věkově preferují osoby pubertálního věku. Hovoříme u nich o efebofilii. Freund předpokládal, že efebofilů je stejné množství jako androfilů (orientované na dospělé jedince). Toto zkreslení vyplývalo z tehdejších klinických zkušeností, v komunitních studiích se však nepotvrdilo ( Harry a DeVall, 1978). Efebofilové vzhledem ke své preferenci obtížněji vytváří stabilní partnerství. Je u nich častá konzumace placených rotických služeb, při výběru svých partnerů mohou porušit zákonem stanovenou věkovou hranici. S narůstajícím věkem oběti pohlavního zneužití je častější extrafamiliární zneužití.. Zatímco chlapci mladší šesti let bývají nejčastěji zneužiti v rodině, u chlapců starší třinácti let se téměř výlučně jedná o extrafamiliární zneužití ). Tatáž studie upozorňuje na vyšší rizika přenosu sexuálně přenosných nemocí. (Lenderking a spol.,1997

2)Příčiny pohlavního zneužívání dětí v církvi

Jako příčiny výskytu pohlavního zneužívání dětí a mladistvých duchovními bývají z různých názorových pozic uváděny:
1) obecná uvolněnost sexuální morálky /
2)dostupnost pornografie /
3)snížení schopnosti žít ukázněně - což se negativně projevuje nejen v běžné společnosti, ale má morálně /

Degradující vliv také na některé jedince v církvi
tradiční autoritářství církve, které (podobně jako v autoritářských rodinách či organizacích) staví oběti do bezbranné pozice a i z psychologického hlediska brání vyváženosti mezilidských vztahů.
povinný celibát, který způsobuje obecnou sexuální frustraci některých duchovních a který do kněžské služby přitahuje nadprůměrný podíl lidí, kteří tuto cestu volí proto, že si z důvodu sexuální orientace nezvolili manželství.
prudérnost a rigidita v katolické církvi, které způsobují, že jakkoliv sexuálně orientovaní duchovní i jejich oběti jsou méně schopni svou vlastní sexualitu reflektovat, přijmout a tedy i ovládat se nebo chránit své zájmy. (Václav Novák, 2003)"