1.

Úvod

2.	Ekologická situace u nás

3.	Zátěž pro znečišťovatele

4.	Právní rámec

5.	Postavení státu v ekologických otázkách

6.	Dopad minulého režimu na práci s informacemi

7.	Krátkodobé a dlouhodobé plány

8.

Závěr

“ Při formulování návrhů na zlepšení životného prostředí musíme vycházet z dnešní situace, ve které je naše země. Byroktratický systém centrálního rozhodování už nefunguje, zároveň však ani demokratický, ani tržní mechanismus nejsou natolik rozvinuty, abychom mohli aplikovat zkušenosti z jiných států, kde se ekologické principy postupně daří zabudovávat do společenských struktur a mechanismů. U nás máme šanci tyto principy integrovat do rodících se demokratických a tržních mechanismů od samého začátku. Nejsem si však jista, zda se nám to daří. Právě o to bychom se však měli velmi snažit.
Je ovšem třeba si uvědomit, že nemáme žádný model, který bychom mohli napodobit. Máme k dispozici jenom zkušenost států s historií značně odlišnou, jsme schopni převzít jen obecné zásady. Obojí však může sloužit pouze jako základ pro vypracování našeho vlastního modelu.
Pro naši situaci je především charakteristické to, že existuje značné množství zdrojů znečištění velkého objemu. Mohly by zmizet, kdyby se například zastavily některé výroby. Myslím však, že k tomu dojde jen v několika málo omezených případech. Spíše budou stávající zdroje znečištění nadále udržovány v chodu, nevyhovující výroby - například těžká chemie - budou jen postupně přeměňovány na výroby lepší. Problémy znečištění tím rozhodně automaticky nezmizí.
Už z toho plyne, že se nemůže plně uplatnit jeden z nejúčinnějších principů ochrany životního prostředí, totiž princip přednosti preventivních opatřeních. S těmito zdroji se lze vypořádat je opatřeními dodatečnými.
Přitom nemůžeme čekat na to, až budeme moci uplatnit osvědčené principy demokratických a tržních společností, jako je princip plné odpovědnosti znečišťovatelů, zapojení tržních mechanismů apod. Je tomu tak prostě proto, že velká část - pravděpodobně většina - hlavních znečišťovatelů má a bude mít tak obrovské ekonomické potíže, že sama ekologické problémy nemůže vyřešit. Je tomu trochu podobně jako v oblasti sociální, kde rovněž jednotlivé podniky situace svých zaměstnanců samy řešit nemohou."

Práce je logicky neuspořádaná. Postrádá výraznější myšlenkové i strukturní členění.