"Samotný název nerostu „baryt“ pochází z řeckého slova „barys“ – což v překladu znamená „těžký“. [1] Tento název byl zřejmě odvozen z fyzikálních vlastností nerostu, zejména pak z hustoty, která je uváděna jako 4,5 g/cm³ [2] a od ostatních minerálů se lehce rozezná, právě podle váhy (potažmo hustoty), neboť je výrazně těžší. Tento fakt zjistili už horníci v období středověku a snad i proto se pro baryt vžil i český ekvivalent „těživec“. [3] V období středověku zaujal také alchymisty. Těkavé soli barya sloužily k zelenožlutému zbarvení plamene bengálských ohňů a ohňostrojů. [1]
Chemické složení barytu je různorodé dle místa naleziště. [4] Obecně je to ovšem sulfát – síran barnatý BaSO4. Procentuálně je zastoupen Baryem - 58,84 %, Sírou - 13,74 %, kyslíkem - 27,42 % a dále ostatními příměsemi jako je Stroncium (Sr), Olovo (Pb) a Vápník (Ca). [1] Běžnou mechanickou nečistotou bývá hematit. [5]
Dle vyššího množství příměsi může být baryt definován jako odrůda, to v případě Stroncia - pak je nazýván jako „stronciobaryt“ a má chemický vzorec (Ba,Sr)SO4 nebo v případě olova – „hokutolit“ – pak má chemický vzorec (Ba,Pb)SO4. [6]
Baryt se získává těžbou z hlubinných dolů (dlouho byl však považován jako bezcenná hlušina) a to nejčastěji v doprovodu s fluoritem. Velni častý v hydrotermálních žilných ložiscích a největší množství barytu se těží v Číně, Indii, USA a Maroku. V České Republice se k roku 1999 baryt netěží. [7]
Nejčastěji je baryt bílý, bývá i bezbarvý (čirý), nažloutlý, narůžovělý, šedobílý, nazelenalý, světle modrý, černý a jinak zbarvený a tvoří bílé deskovité až lupenité agregáty, jindy je jemnozrnný až celistvý. Tvoří také konkrece, krápníky, vláknité, zemité a jiné agregáty. [8] Často tvoří tence tabulkovité, méně sloupcovité až jehlicovité, dobře omezené krystaly s hladkými skelně lesklými krystalovými plochami. Krystaly mohou být průhledné, průsvitné i neprůhledné, nejrůzněji zbarvené, ale i čiré, bezbarvé. [8] Viz. také obr. č. 1
Ložiska barytu v ČR patří k žilným, resp. žilníkovým a metastatickým. Jsou rozmístěna nerovnoměrně na několika místech Českého masivu, což je dáno větším počtem barytových formací různého stáří a různých ložiskových typů. [7] Barytové žíly jsou známé např. z Křižanova nedaleko Liberce a z Krkonoš, kde se nachází v okolí Harrachova nebo Svatého Petra. Řada výskytů barytu byla zaznamenána i na polské straně Krkonoš, nedaleko Jezowa Sudeckého u Jelení Hory byla nalezena žíla barytu o délce okolo 150 metrů. [1] Zajímavé je, že baryty z Jeníkova se vyznačují zvýšenou radioaktivitou. [9] Viz. o nalezištích – obr. č. 2.
Baryt jako takový má velmi pestré a všestranné využití. [6] Největší množství barytu se však spotřebuje k výplachům a těsnění vrtů při těžbě ropy a zemního plynu. [8] Velmi zřídka se používá jako drahý kámen ve šperkařství. [2]
Pro jeho podmíněné vlastnosti jako je bělost, vysoká hustota, chemická odolnost se používá při výrobě glazur, smaltů, barev, speciálních druhů skla, plastických hmot, v pyrotechnice (signální rakety, rozbušky ap.). Dále tvoří součást ochranných nátěrů a omítek proti rentgenovému a radioaktivnímu záření, jedů pro hlodavce a hmyz. [7]
Zajímavá je recyklace. Při použití barytu jako zatěžkávadla do suspenzí jde fakticky o permanentní recyklaci, avšak jako chemikálie recyklace není možná. Alternativou barytu v těžkokapalinových suspenzích je magnetit, hematit (i syntetický), jde však pouze o okrajovou možnost. [7]
Cinabarit

Starší český název pro cinabarit je rumělka, a to zřejmě pro svou jasně červenou, až vínovou barvu (někdy také uváděn jako karmínově červený, až hnědočervený [2] )což je mimo jeho vysoké hustoty (8,1 g/cm³ ) i typickým diagnostickým znakem. [11] Chemicky jde o sulfid rtuťnatý (HgS). [19] Složení velmi často odpovídá teoretickému vzorci HgS. Síra však může být nahrazována Selenem nebo Tellurem. V agregátech cinabaritu bývá přítomna heterogenní příměs jílové a bitumenní složky, popř. oxidy železa. [12] Cinabarit neboli rumělka je uváděn jako jediná vydatná ruda rtuťi. [14]
Jako nerost byl cinabarit znám a dobýván již ve středověku, kdy z něj vyráběn velmi ceněný jasně červený pigment (práškovitá barva) a také ryzí rtuť, jež byla používaná k amalgamaci zlata a stříbra při těžbě zlatých a stříbrných rud a při postříbřování a pozlacování předmětů. [w] Dnes se ovšem pigmenty s obsahem těžkých kovů pro výrobu barev nepoužívají, pro jejich zdravotní závadnost. [10]"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ