"Proč se lidé odedávna stále něčeho obávají?
Máme-li se opravdu zamyslet nad tím, z čeho máme od historie lidstva největší strach, co to bude? V pravěku možná hlad a zima, dále si vzpomeňme na minulé století, které bylo obětí válek, dnes to budou třeba jen finanční problémy, nebo pozdní příchod do práce, a tak co nám tedy nahání největší hrůzu? Naše hodnoty a obavy se stále mění, však přesto má kterákoliv doba něco společného, něco nepříjemného, avšak pro nás všechny nevyhnutelného. Než si odpovíme na tuto otázku, řekněme si ještě něco. Všechny naše obavy vznikají z našich zkušeností s nějakým utrpením, neboť všichni se bojíme dělat chyby, bojíme se je napravovat, bojíme se zklamat, ubližovat. Proč se ale musíme pořád něčeho bát? Vždyť když se tím budeme trápit, náš život budeme sice žít, ale nikdy ho nebudeme moci prožít. Bez překážek bychom nebyli silnější a bez proher nechtěli vidět naše zlepšení, neboť jde pořád o sebepoznávání. Věřte nebo ne, ta největší obava, kterou mám na mysli se stejně nedá změnit. Někdy se lidé ptají proč oni? A proč teď? Život ale nečeká. Problémem je spíše to, že my ano. Na lepší a vhodnější chvíle a také na změny, které však nepřijdou, pokud jim nedáme prostor. Nepřítelem jsme si bohužel většinou my sami. Proč neprožíváme život tak, jak jsme si představili? Neustálý strach z něčeho nám krade čas, který nám zbývá a ani si to neuvědomujeme, naše obava se blíží, tedy víme jen to, že se jednoho dne naplní. Jak to tedy celé je? Naprosto jednoduché. Narodíme se, během našeho života trpíme a pak, všichni zemřeme. A to je naše obava odpradávna, neboť strach ze smrti, ačkoliv si to nepřiznáme, máme přece všichni. Co bude potom? Stane se něco? Zemřeme milováni, nebo zůstaneme sami? Koneckonců ať to bude jakkoliv, jednou to přijde a naše obava se vyplní. Všechny naše životní cesty totiž vedou také k našemu konci.
Nebo začátku?"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ