"Realismus → Je to umělecký směr, který se odráží ve všech uměleckých odvětvích. Z latinského slova realis = věcný, skutečný. Datuje se od 2. pol. 19. století, kdy prožívala celá Evropa rozmach přírodních a technických věd. Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy lékařské objevy, rozvoj železnice, průmyslové výroby. Projevuje se důvěra v rozum a poznání. Prosazuje se pozitivizmus jako filosofický směr, který hlásá, že skutečnost je jen to, co lze pozitivně dokázat smysly a zkušeností.
Ze všech těchto odvětví a filozofických podnětů čerpal své názory realismus, který v té době nabyl převahy nad romantismem. Protože pohled na svět byl často kritický, hovoříme i o kritickém realismu.
Zastánci uměleckého realismu požadovali přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho projevech. Realista chce zpodobnit průměrného člověka nebo skupinu osob, zachytit životní prostředí. Realista není v díle přítomen jako u romantické literatury, ale stojí nad ním. Realistu častěji zajímá přítomnost než minulost. Zásadou realistů bylo přesně zobrazovat skutečnost, upozorňovat na společenské křivdy, volat po jejich nápravě a odhalovat zlo. Realismus zasáhl všechny evropské literatury.

Počátky českého realismu →Také česká literatura reagovala na situaci po porážce revoluce v r. 1848 tím, že si začala všímat skutečností pravdivěji a přestala ji idealizovat. V popředí už není výjimečný jedinec, ale pozornost se soustřeďuje na obraz národa, jeho přednosti a nedostatky.

Idealizovaná povídka taková, která sice zachycuje realitu (skutečnost), ale ty nejhorší momenty vypouští a konce bývají optimistické a plné naděje.

 Doba vzniku díla
2. polovina 19. století (r. 1856)

 Téma (obsah díla)
Tato povídka je rozdělena na devět kapitol plus na jeden krátký doslov. V zámku se očekává příjezd majitelů, pánů Skočdopolových. Na pány čekali všichni úředníci, mezi nimi i písař Kalina a jeho milá Klárka. Pod zámkem, který stál na kopci, leželo městečko. Obyvatelé se dělili na tři třídy. Do třetí nejchudší třídy patřila vdova Karásková se svými dvěma chlapci. Mladší se jmenoval Josífek, starší Vojtěch. Karáskovi neměli peníze, a proto museli opustit byt, ve kterém bydleli, neboť majitelka se bála, že Karásková zemře. Karáskovi přinutí bída žebrat, hladem zemřel mladý Josífek a později i Karásková na choleru. Staršího syna Vojtěcha se ujal krejčí Sýkora, který vystrojil Karáskové a Josífkovi pohřeb. Také na zámek, kde se žilo jen vsamých radovánkách, se donesla zpráva o choleře. Hosté, kteří byli na zámku, se hned rozjeli do svých domovů, ze strachu, že budou nakaženi. Mezi hosty na zámku, byl i komorný Jacques, o kterého se zajímala Sára. Jednou, když s ním seděla ve svém pokoji, zapomněla opatrovat pejska a ten zatím utekl na zahradu. Sára běhala po zámku a hledala psíka, kvůli dobrému místu. Našel ho však Vojtěch, čímž se zalíbil zámecké paní a ta ho vzala do zámku, dokonce mu říkali Albert. Učili ho chování, vystupování a společenskému jednání. Jeho úkolem bylo pečovat o Joliho. Cholerou jednoho dne však onemocněla sama paní Skočdopolová. Zlá nemoc změnila její panovačné jednání a na služebnictvo a chudinu vpodzámčí byla milejší. Malého Vojtěcha dala dokonce na studium, které platila. Lidem na zámku i vpodzámčí se nyní žilo mnohem lépe."

Práce obsahuje malý obrázek medvídka.