Úvod…………………………………………………………………………………………………………………………………………………..3
1.Začátky Bioartu…………………………………………………………………………………………………………………………….….4
2.Vznik názvu Bioart……………………………………………………………………………………………………………………………5
3.Rozvoj a úskalí Bioartu………….………………………………………………………………………………………………………6-7
Závěr………………………………………………………………………………………………………………………………………………….8
Seznam použité literatury a pramenů……………………………………………………………………………………………….9

"V roce 1995 anesteziolog Charles Vacanti z univerzity Massachusetts a jeho MIT¹ kolega, chemická inženýrka Linda Griffith-Cima², implantovali laboratortně vyrostlou chrupavkovou strukturu ve tvaru lidského ucha pod kůži bezsrsté myši. Ten fakt, že ta struktura byla ve skutečnosti zhotovena z hovězích buněk, nesnižuje zarážející obraz malinkého holého hlodavce s něčím, co vypadalo jako lidské ucho, vyčnívající ze zad toho hlodavce, a kůže nataženou po celém tom uchu. Ačkoliv tento zvláštní hybrid pojmenovaný Earmouse, do češtiny to lze těžko přeložit, řekněme – uchomyš , byla vytvořena s čistě vědeckými cíli, byla to tak silná myšlenka, že inspirovala novou vlnu umělců k experimentování s použitím biologických struktur jako média. Ionatt Zurr, Ph.D. kandidát v umělecké laboratoři Symbionica, jenž pracoval v té době jako fotograf, řekl, že sen surrealistů se stává skutečností a že jsme si uvědomili, že život může být použit jako surový materiál.
Bylo to právě liberální bioložka Miranda Grounds na univerzitě Západní Austrálie, která přivítala Zurru a jejího kolegu Oron Katz v její laboratoři. Toto umožnilo této dvojici lépe porozumět limitům, možnostem a etice růstu tkání pro umělecké úsilí."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ