"V tak krátkém čase není možné sdělit vše. Nesnažme se proto o vyčerpávající sdělení, nepokoušejme se sdělit všechny výhody a přednosti svého návrhu. Soustřeďme se na jeden konkrétní vymezený cíl a držme se jednoduchého plánu.

Kritériem „zralosti“ myšlenky je, že ji lze napsat na „rub navštívenky“.
Podstatné je vždy jádro myšlenky.
I během třiceti vteřin lze sdělit mnoho, ale sdělení musí být dobře připraveno.
„Barvitá“ slova vyvolají spíše pozornost a zájem.
Vždy je třeba mít na zřeteli konkrétní a přesně vymezený výsledek.

Dříve, než začnete přemýšlet o tom, co řeknete, musíte naprosto přesně vědět, čeho chcete dosáhnout. Obvykle je požadovaný výsledek promluvy přivodit u posluchačů změnu.

Otázky: 1. Proč jsem zde?
2. Proč by mi měli posluchači věnovat pozornost?
3. Co jedinečného mohu posluchačům nabídnout (co nemohou získat nikde jinde?).
4. S jakým nejmenším výsledkem se spokojím?




Důležitou součástí každé komunikace je návnada, jejímž cílem je upoutat pozornost a přesvědčit posluchače o užitečnosti naší řeči. Návnada by měla jasně sdělit výhody, které posluchačům vyplynou z naslouchání. Tyto výhody by měly být specifické pro člověka či skupinu lidí, k níž se sdělovatel obrací.
Při volbě návnady bychom si měli položit následující otázky:
a) Co je nejužitečnějším přínosem mého proslovu?
b) Jaký je nejméně obvyklý aspekt mého tématu?
c) Čím je moje téma „jiné“?
d) Co je na tématu nejzábavnější?
e) Co z toho mohou mít posluchači?
f) Co může být „spouštěcím impulsem“pro danou skupinu posluchačů?

Návnada by měla být překvapivá, udivující nebo nečekaná a vždy by se měla vztahovat k dané věci. (Typickými příklady návnady jsou titulky bulvárních novin a časopisů).

Základem každé úspěšné řeči je osnova, která umožňuje přehledně uspořádat obsah.Osnova nabádá, co a v jakém pořadí říci."

VUT Brno