"O baroku všeobecně
Baroko je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v letech 1600 – 1750. Zrodil se v Itálii na panovnických a aristokratických dvorech a v katolickém prostředí a rozšířil se téměř po celé Evropě i v jejích koloniích. Vedle Itálie se brzy objevila další centra tohoto umění – Francie, Španělsko, Nizozemí a Německo. Název baroko je odvozen z portugalského slova barroco, které označuje perlu nepravidelného tvaru. Někdy je nepřesně používán název sloh Ludvíka XIV. Rozvíjel se ve všech uměleckých sférách (architektura, sochařství, malířství, hudba). Jako svébytný umělecký sloh se baroko vyvinulo z pozdní renesance a manýrismu, ve střední Evropě pak ze znovu objevených forem pozdní gotiky.
O barokní společnosti
Baroko vzniká jako reakce na renesanční optimismus a důvěru v neomezené možnosti člověka. Konkrétní historickou situaci určovala tvrdá ofenzíva katolicismu proti výsledku reformačního úsilí, zahájená tridentským koncilem a realizovaná především působením jezuitského řádu. Tak se vytvořil prostor pro nástup evropské protireformace. Náboženské konflikty byly i jednou z příčin třicetileté války, jejíž evropský rozsah ovlivnily mocenské ambice jednotlivých zemí. Z uvedeného dění se zrodily typické barokní motivy nicoty, skepse k pozemskému životu a intenzivního návratu k Bohu. Barokní chápání života a světa přitom nebylo pouhým opakováním středověku, či úplným popřením renesance – její podněty jsou vstřebávány, přetvářeny a spojovány s novými postupy."