"Datuje se přibližně od roku 1000 (což je spíše orientační, neboť vznik r.o. byl zdlouhavý a spletitý proces) někdy do roku 1250 (ve Francii do r. 1150). Na jeho vzniku se podílela hlavně již zmíněná Francie, Itálie a Německo.
Výraz „románský“ byl převzat roku 1820 z lingvistiky – sloužil k vyjádření tvarové podoby architektonických motivů s římskými stavebními formami.
U nás nastalo r.o. až takřka se stoletým zpožděním, avšak stavby podobného typu se u nás objevovaly již předtím (např. svatovítská rotunda knížete Václava z let 926-929). Je to tím, že Karolinské i Otonské období jsou někdy také zahrnována pod pojmem Románské období. .

Umění
Nejznámější rané sochařské předměty jsou slonovinové řezby a zlatnické práce zdobící liturgické předměty a kodexy.
V malířství byl antický iluzonismus plně nahrazen plošnou kompozicí s výraznou obrazovou linií a barevnými plochami, které spolu s nápadnými gesty zdůrazňovaly obsahovou stránku zobrazených námětů.
Ve srovnání s ostatními odvětvími umělecké tvorby je památkový fond románského sochařství nápadně skrovný.
Nejstarším příkladem dekorativní plastiky je šest zachovaných sloupů ze západní krypty sv. Martina ve Spytihněvově bazilice (1092-96).
Pravděpodobně nejstarší monumentální plastikou zachovanou v Čechách jsou zlomky reliéfu, nejspíše tympanonu, snad z kostela Jana Křtitele na hradu Oldříši nedaleko Poděbrad. Zobrazují trůnícího Krista typu Maiestas Domini mezi stojícími apoštoly Petrem a Pavlem.
Románské malířství se v českých zemích rozvíjelo v obou svých větvích, a to jak v malbě knižní, tak malbě nástěnné. Románská malba v českých zemích prostupuje 11., 12.a 13. stoletím. Ze všech druhů umění udržuje nejlépe svou životaschopnost.
Nejstarším dokladem knižní malby je opis latinské Gumpoldovy legendy o sv. Václavovi (o ní níže) z dnešní zemské knihovny ve Wolfenbüttelu.
Románská literatura
Na našem území byla literaturou Velké Moravy a Přemyslovského státu. Byla psána hlavně latinsky a staroslovenštinou.
Nejdůležitějším lit. útvarem jsou legendy. Dochované listiny psané legendy jsou často pojmenovány podle svých počátečních slov.
Zde jsou příklady:Fuit in provincia Boemorum (Byl v zemi české,psaná po roce 975) je legenda o sv. Ludmile, líčící její život od svatby s Bořivojem až po její zavraždění roku 921 na Tetíně. Před rokem 1096 byl Fuit přeložen do staroslovenštiny."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ