1.	Rozdíl mezi etiketou a etikou

1.1.	Souvislost etikety a etiky

1.2.	Etika – filozofická disciplína

1.3.	Etiketa – norma chování

2.	Kategorie významnosti ve společnosti

2.1.	Identifikace společensky významnějších

2.2.	Absolutní nadřazenost

2.3.	Ostatní kategorie

3.	Pracovní společenské události

3.1.	Snídaně a brunch

3.2.	Pracovní oběd

3.3	Pracovní schůzka

4.	Slavnostní společenské události

4.1.	Pozvánky na společenské akce

4.2.

Zkratky

5.

Závěr

6.	Literatura

"Úvod
Člověk se od svého narození pohybuje mezi lidmi a vnímá veškeré dění kolem sebe. Tím se mu také dostává do povědomí určitá pravidla a normy, které jsou historicky vytvářeny a ustáleny. Stávají se tak pro něho samozřejmostí, protože v tomto prostředí žije. Etiketa se stále vyvíjí, tak jak se vyvíjí naše společnost. Většinu zásad nám vštěpují rodiče, nebo lidé, se kterými jsme nejvíce ve styku po celý život. Když se řekne etiketa, většina lidí si myslí, že se jedná o nějaká speciální pravidla, která jsou vyžadována ve vyšší společnosti. Dnešní mladá generace zase dává přednost přirozenému chování a chápou význam těchto slov jako možnost se chovat tak jak každý chce, nechtějí být svazováni a omezováni nějakými pravidly. Ale nechápou, že to, co je přirozené pro jednoho člověka, není přijatelné pro druhého. A většinou se každému někdy přihodí, že se dostane do situace, kdy si neví rady, ať už se jedná o slavnostní hostinu a způsob stolování, nebo vhodný výběr oblečení pro danou situaci. Slušnost a zdvořilost tedy patří do etikety a lidi jsou si blíž, pokud se k sobě chovají slušně. Jak řekl americký milionář B. C. Forbes: „Slušnost nic nestojí, ale může přinést velké zisky jak jednotlivci, tak firmě.“ (Špaček, 2008, s. 8).
Zakladatel novodobé české etikety Jiří Guth-Jarkovský, který byl prvním ceremoniářem prezidenta T. G. Masaryka, rozlišil slušnost a zdvořilost. Slušnost může být člověku dána a zdvořilosti se musí naučit. „Člověk by měl být zdvořilý i vůči nezdvořilým; zdvořilé slovo působí i na hrubého člověka a nezřídka mění i jeho smýšlení. Měl by být zdvořilý i v hádce, při důtkách, trestech atd., neboť čím zdvořileji, přitom vážně a přísně si vedeme, tím jsou naše slova účinnější. Člověk by měl být zdvořilý zejména vůči podřízeným, nižším a prostším; zdvořilost sluší vznešenému a pomůže překlenout propast, která bohatého dělí od chudého, představeného od podřízeného.“ (Jarkovský, 1992, s. 11). Každý člověk by měl mít schopnost taktu a empatie, aby se mohl vcítit do potřeb a pocitů druhého člověka a chovali se tak, abychom ho neranili, nebo se ho jinak nedotkli."