1.

Úvod

2.	Prenatální období

3.	Perinatální období

4.	Neonatální období

5.	Kojenecké období

5.1	Popis chování v jednotlivých měsících

6.	Sociální prostředí

„Do jednoho roku života zvládne malý človíček projít nejvíce obdobími za nejkratší dobu. Pokud bychom počítali i prenatální období, kdy dítě v matčině bříšku již vnímá podněty okolí, byly by to čtyři období: prenatální, perinatální, neonatální a kojenecké. Je to jedna z nejdůležitějších fází v lidském životě, neboť během jednoho roku se naučíme jako lidské bytosti základům řeči, naučíme se vnímat a reagovat na hluk a ticho, bolest, strach, rozvinou se motorické dovednosti, učíme se věřit svému okolí apod.
V prenatálním období dítě dokáže vnímat nejen metabolické změny a např. změny polohy matky či zvuky, ale velmi dobře reaguje i na psychickou zátěž matky – je neklidné, více v bříšku pohyblivé.
V perinatálním období, které je pro dítě prvním velkým mezníkem, jej určitě nejvíce ovlivní samotný porod a jeho průběh, který může svými negativními vlivy změnit celý další život jedince.
Období neonatální, kdy se u dítěte rozvíjí základní lidské reflexy jako polykací, sací, uchopovací apod., je podstatné pro přežití. Bez některých z těchto reflexů by jedinec nebyl schopen žít. Novorozenec asi 16-20 hodin denně spí a v krátkých úsecích bdění uspokojuje své biologické potřeby. Zrak novorozence je fixován pro ostré vidění ve vzdálenosti cca 25 cm. Dítě upřednostňuje kontrastní a tvarově bohaté objekty; rádo pozoruje lidský obličej, který tyto požadavky splňuje. Již z prenatálního období si dítě pamatuje hlas své matky, který preferuje před hlasem ostatních lidí. Z chutí a vůní dává přednost sladkému. Nejdůležitější v tomto období je pro dítě doteková stimulace při chování, krmení apod. Během krátké doby si novorozenec spojí např. zvednutí do určité výšky s kojením, což je již výsledek učení. Malé dítě rozlišuje v podstatě jen dvě emoce - příjemnou a nepříjemnou. V tomto období dítě velmi citlivě vnímá i psychické rozpoložení matky – potíže se mohou projevit např. průjmem či větší plačtivostí. Je třeba dodržovat pravidelnost v době kojení či koupání – jsou to první záchytné body, kterých se dítě drží. Zrovna tak časté změny prostředí mají na dítě negativní vliv, navíc časté chození po návštěvách dítě přivádí do stále nového prostředí a mezi nové tváře a hlasy, což se může zrovna tak projevovat úzkostlivostí a plačtivostí novorozence.
Období kojenecké je snad nejbouřlivější co se týče všech oblastí vývoje jedince a také pro maminky nejkrásnější. Dítě nás už vnímá, když na něj promluvíme, umí se na nás smát, umí udržet hlavičku v poloze na bříšku atd. Maminka již na dítěti pozná, zda je veselé či mrzuté, živé či unavené. Dítě v tomto období velmi dobře reaguje na laskavý či naopak přísný tón matčina hlasu. Kolem šestého měsíce lze začít dítě posazovat na nočník – vždy po jídle a po spaní maximálně tak na 5 minut. Lze jej zkoušet i na chviličku posadit s oporou a lze jej přitahovat za ručičky do sedu, některé děti se začnou „kutálet“ za hračkou. V sedmém až osmém měsíci se dítě již samo posadí, začíná lézt. V jedenáctém až dvanáctém měsíci dítě již samo stojí, mnoho dětí již dokonce samo chodí. Dítě je také vybaveno dvěma důležitými vrozenými aktivitami - jde o broukání a úsměv. Broukání, které se objevuje kolem 4. měsíce života dítěte, má za účel přitáhnout pozornost dospělých, kteří dítěti "odpovídají", mluví s ním. To je velmi důležité pro to, aby se dítě naučilo používat řeč k mezilidskému kontaktu a samozřejmě i pro samotný rozvoj řeči. Upoutat pozornost a evokovat reakce dospělých má i vrozený úsměv (zvaný "sociální"). O biologickém původu broukání a úsměvu svědčí fakt, že jich jsou schopné i neslyšící, resp. nevidomé děti; u obou však tyto projevy časem vymizí, protože subjektivně nevyvolají žádoucí odezvu (nevidomé dítě nevidí, že mu rodiče odpovídají taktéž úsměvem, a neslyšící hlasovou odezvu neslyší). Po broukání, asi na půl roce, začíná dítě žvatlat a kolem 9. měsíce věku již rozumí jednoduchým slovům."

Jedná se o seminární práci do Vývojové psychologie.