1.	Stáří vesmíru

2.	Stáří Země

3.	Vývoj života ve vodě a na souši

4.	Vývoj druhu Homo sapiens sapiens

„Stáří vesmíru
Stáří vesmíru je odhadováno na +- 13,7 miliard let. 12. února 2005 sonda WMAP kroužící asi 1,6 milionů km od Země se dívala do období asi 380 000 let po velkém třesku, což je o mnoho dále než u Hubbleova teleskopu a umožnila tento objev. V této době po velkém třesku podle vědců neexistovaly hvězdy ani galaxie, jen malé rozdíly v teplotě. Ty postupně vedly k tvorbě horkých a chladných oblastí signalizujících začátek vedoucí ke struktuře dnešního vesmíru. Družice odeslala na Zemi obraz oblohy jako pestrobarevného oválu, kde jsou horké oblasti zachyceny ve žluté a červené, zatímco chladné v modré a tyrkysové.
Světlo, jež dnes zaznamenáváme jako mikrovlnné pozadí, k nám putovalo více než 13 miliard let," tvrdí NASA. V roce 1992 přinesla družice podobný snímek, ale ten dnešní je mnohem detailnější a přesnější a výchylka je max. 2 %, zhruba několik milionů let. V květnu však v podzemní laboratoři Luna v Itálii bylo prý zjištěno, že vesmír nemá prý 13,7 mil. let, ale 14,7mil. let a také, že se rozpíná nepravidelně a je větší, než se zdálo. Toto už ale je jen odhad.
Stáří Země
Podle všeobecného názoru je stáří Země přibližně 4,7 miliard let. Jsou však i tací lidé, kteří tvrdí, že naše planeta je mladší než 10 000 let. Dokazují to prý tím, že magnetické pole bylo změřeno v roce 1835 Gaussem a že se prý ukázalo, že magnetické pole ubývá s časem.
Výpočty „ukázaly“, že k tomu, aby se síla magnetického pole zmenšila na polovinu své současné hodnoty, potřebuje 1400 let. Extrapolací událostí nazpět v čase nám vyjde, že již před 10 000 lety muselo být magnetické pole stejné, jako má magnetická hvězda. Na tak horké planetě by nemohl existovat život. Je to opět jen neoficiální teorie.
Vývoj života ve vodě a na souši
Paleontologové hledají odpověď na to, jak vznikli suchozemští obratlovci. Uznávanou hypotézou je, že všichni živočichové přišli na souš v devonu-prvohorách.
Za předky jsou považovány lalokoploutvé ryby. Mají 2 skupiny. 1. nikdy nepřekročila hranici mezi vodou a souší. 2. dala vzniknout všem suchozemcům. Nejvýznamnějším objevem je fosílie obojživelníka Acanthostega, Ichtyostega, Tulerpetona, který byl nejpokročilejší.
Přechod vodních tvorů na suchozemské byl pozvolný. Ryby přišly o hřbetní a řitní ploutve.
Narostly jim, aby mohli vstoupit na souš. Ke konci prvohor pozemská vegetace stabilizovala břehy. To přimělo živočichy přejít z hloubek do mělčin. Pro přeměnu tetrapoidů od ryb byla potřebná jejich fyzikální změna a adaptace prostředí.“

Práce obsahuje kresbu.