1.

Úvod

2.	Čtyři základní teorie deviantního chování

3.	Okruh sociální deviace

3.1	Deviace sociální

3.2	Deviace primární a sekundární

3.3	Chování protispolečenské

3.4	Alkoholismus

3.5	Hnutí abstinentské

3.6

Prohibice

3.7	Chování aberantní

3.8

Drogy

3.9	Parazitismus sociální

3.10	Homosexualita

3.11	Promiskuita

3.12	Prostituce

3.13	Sebevražda

3.14	Vandalismus

3.15	Kriminalita

3.16	Delikvence

3.17

Sankce

3.18	Resocializace

3.19	Stigmatizace

„P r o h i b i c e - (z lat. prohibere = zakazovat, zdržovat) - zákaz výroby a prodeje zejm. alkoholických nápojů.
První zprávy o účincích p. byly pozitivní: poklesla zločinnost, vyprazdňovaly se věznice, ubylo opilých na ulicích, utužil se rodinný život, zlepšily se celkové zdravotní, soc. a mravní poměry. Avšak v poměrně krátké době se dostavily rozporuplné nebo záporné vlivy, zejm. ve městech: tajné pálení, pašování alkoholu, vznik rozličných gangů a mafie. P. nakonec problémy související s alkoholem nevyřešila. Díky černému trhu se pilo dále a jedincům trpícím alkoholismem ve smyslu choroby byla prakticky znemožněna účinná léčba.
V současné době p. oficiálně existuje v některých arabských zemích a v některých státech Indie. Třebaže se islámský model p. oceňuje jako unikátní jev (díky staleté indoktrinaci se tu vcelku pije méně než v jiných kulturách), ani zde se nepodařilo pití alkoholu úplně zabránit. Obecně se potvrdilo, že v zemích, kde je pití alkoholu rozšířeno a kde je poměrně lehké vyrábět alkohol doma (nebo jej pašovat odjinud), nejsou drastická opatření prohibičního typu vhodným řešením.

C h o v á n í a b e r a n t n í - (z lat. aberrare = odchýlit se) - jedna z forem deviantního chování. Termín ch.a. se někdy používá synonymicky pro označení delikventního chování, což však s-gicky není úplně přesné. Ch.a. označuje chování, které po porušuje některou soc. normu nebo skupinu norem, avšak sama platnost, validita normy není aberantem zpochybňována. Aberant si uvědomuje, že narušuje normu, která platí a jejíž platnost sám uznává. Podle Mertona poukazuje ch.a. na rozpor mezi kult. předepsanými a přípustnými soc. aspiracemi a způsoby jejich uskutečňování.

D r o g y - (z něm. Droge, to převzato z fr. drogue, to z arab. durana, jež je z perského dara = léčivo) - jakékoliv látky, které u osob užívajících je periodicky či kontinuálně vyvolávají stav tělesné či psych. závislosti. Libovolná psychotropní látka se může opakovaným užíváním stát d.. Objevují se stále nově a nové látky, na něž si jedinec může vypracovat závislost. Drogová závislost je definována staticky jako stav, nikoliv tedy jako "sklon, touha či nutkání" požívat psychotropně působící látky. To je však dnes již pokládáno za nedostatek. Vedle tohoto vymezení existují i další, operacionálně vymezené termíny, jejichž hodnota je závislá na přesném definičním vymezení toho kterého autora, např. "užívání, zneužívání, nadužívání" (úzus, abúzus, misúzus). V rozsáhlé literatuře jsou konstatovány závislosti na téměř veškerá psychofarmaka - problematika návykového chování je tedy značně široká
World Health Organization navrhla tuto klasifikaci drogové závislosti:
l. alkoholo-barbiturátový typ: vedle nejčastějšího alkoholu se vytváří návyk na "úzkost rozpouštějící" látky, tj. anxiolytická sedativa, např. diazepam či meprobamat;
2. amfetaminový typ: d. s excitačním účinkem;
3.kanabisový typ, tj. d. získávané z rostliny konopě seté, např. hašiš a marihuana;
4, kokainový typ;
5.halucinogenní typ: např. mescalin, LSD;
6.opiátový typ: opium a alkaloidy, např. Alnagon, kdy se závislost vytvoří učinkem tišení bolestí;
7. solvenciový typ (tzv. "sniffing"): charakteristický čicháním prchavých látek (toluenu, acetonu apod.);
8. tabakismus;
9. kofeinismus.“