"Antigona, dcera Oidipova, patří také mezi velmi známé tragické postavy řeckých bájí. Ve všech dobách upoutával její tragický osud umělce, nejznámější z nich jsou Sofokles, B. Brecht, C. Orff, J. Mysliveček, zmiňuje ji i Aischylos v " Sedmi proti Thébám " a jiní. Je dodnes ztělesněním odvahy a morální síly - z lásky k bratrovi se vzepřela zákonům lidí, aby dodržela zákony bohů, a byla za to krutě potrestána. Mnozí ji považují za jednu z největších hrdinek antiky
Antigona byla dcerou Oidipa a jeho manželky (a matky) Iokasty. Její osud až do Oidipovy smrti je vylíčen v hesle 'Oidipus'. Po jeho vyhnání z Théb odešla se svým oslepeným otcem do vyhnanství, aby mu mohla pomáhat na jeho těžké pouti osudem. Po jejich odchodu z města se dostali její bratři Eteokles a Polyneikes do sporu o trůn. Eteokles se spojil se strýcem (a dřívějším vládcem) Kreontem a společně Polyneika vyhnali. Polyneikos ovšem nelenil a sháněl si spojence, se kterými se vypravil proti Thébám (válka sedmi proti Thébám). Předtím se však snažili oba bratři získat na svou stranu Oidipa, kterého předtím zavrhli, protože věštba říkala, že vyhraje ten, na jehož straně bude právě on. Jak víme, Oidipus je oba proklel, aby zemřeli ve vzájemném boji.
Boje o Théby se vlekly a tak se oba bratři dohodli, že kdo vyhraje vzájemný souboj, bude vládnout dále městu. Eteokles sice Polyneika zabil, ale když mu chtěl sundat zbroj, ten ho z posledních sil probodl mečem. Kletba se splnila, oba bratři zahynuli a vládcem se stává Kreón. Nicméně útočící vojsko bylo odraženo a vítězní Thébané vystrojili Eteoklovi státní pohřeb. Polyneikovu mrtvolu na Kreontův příkaz nechali ležet nepohřbenou před hradbami. Staří Řekové totiž věřili, že duše z nepochovaného těla nemůže najít věčného klidu v Hádově podzemní říši. Navíc tělo zůstalo na pospas dravým ptákům a divé zvěři. Kreontovo rozhodnutí bylo sice z politického hlediska naprosto pochopitelné a správné, odporovalo však božím zákonům. Antigona se rozhodla pohřbít padlého bratra i přesto, že jí za tento čin hrozila smrt. Pokoušela se k tomuto přemluvit i mladší sestru Isménu, ale ta odmítla, neboť se bála.
U Polyneikovy mrtvoly stála sice stráž, ale bohové sami usnadnili Antigoně její odvážný čin - rozpoutali bouři, ve které nebylo na krok vidět, a vojáci uviděli Antigonu teprve ve chvíli, kdy posypala bratra hlínou, čímž ho symbolicky pohřbila. Předvedli ji tedy před Kreonta, který po ní chtěl, aby se ihned přiznala k tomuto " hnusnému " činu a aby vysvětlila, proč to vlastně udělala. Antigona svůj čin nepopírala, řekla mu dokonce, že si toho žádali bohové.
Thébané její čin potajmu schvalovali, ale báli se zastat se jí, aby je Kreón náhodou nechtěl také popravit (jak nás dějiny neustále přesvědčují, tento postoj je velice výhodný). Zastal se jí jedině Kreontův syn (a její snoubenec) Haimón. To Kreonta tak rozzuřilo, že ji chtěl nechat veřejně popravit. Tu se jí však Thébané nečekaně zastali, Kreón tedy couvl a nechal ji aspoň zazdít do královské hrobky.
Sotva ji tam zazdili, přišel za Kreontem známý věštec Teiresiás, který ho varoval před pomstou bohů, spatřil prý zlá znamení. Vládce se na něj nejprve osopil, ale pak ze strachu vypravil Polyneikovi pohřeb a po jeho skončení šel ke hrobce, aby osvobodil Antigonu. Pozdě. Ta se mezitím stihla oběsit na stuze pohřebního roucha.
Antigona sice obětovala to nejcennější, ale splnila přání bohů - král se musel podrobit božímu zákonu. Jeho syn Haimón si nad snoubenčinou mrtvolou probodl srdce mečem a jeho matka Eurydika spáchala ze žalu nad synovou smrtí také sebevraždu. Kreón zůstane sám, to je pomsta bohů.

VLASTNÍ NÁZOR
Tato tragédie zobrazuje konflikt mezi "pomíjivými" zákony vladařů a věčnými příkazy morálky. Hlavní hrdinka Antigona byla velice silná osobnost. Vzepřela se vladařovu nařízení, protože její značně vyvinutý smysl pro mravní zásady a rodinu jí kázal jinak.
Neodvrátila se od svého otce, když tak učinili ostatní její sourozenci. Obětovala život za spásu bratrovy duše, ale dosáhla morálního vítězství, neboť se podrobila raději nepsaným zákonům lidskosti, než zákonům moci.
Musela vládnout neuvěřitelnou vnitřní silou, protože nejenže obětovala bratrovi svůj život, ale dala mu "dárek", o kterém věděla, že jí bude chybět – pohřbila ho. Tím i ona upadla v zatracení a věděla, že ji nikdo nepohřbí a ona nenalezne posmrtný klid.
Protože byl Sofokles zastáncem starých ideálů občanské etiky, vyzdvihoval ty, kteří svými činy prokázali úctu k vlasti, rodině a bohům, a naopak jedince, kteří svým jednáním chtěli překročit lidské meze, odsuzoval k pádu.
Nevím, odkud brala Antigona tolik síly, myslím ale, že vše měla v sobě – zdravé sebevědomí, lásku, smysl pro povinnost, víru v dobro, průbojnost a kuráž.
CITÁT
„ Ó běda! Zřím druhé neštěstí, já ubohý! Ach, jaký, jaký los mě ještě čeká dál? Zde držím vlastní dítě v náručí, já ubožák, a tam zřím druhou mrtvolu zas! Ó běda, dítě mé, ach, matko nešťastná!"
Tento citát je monologem krále Kreóna,
Je zde vidět, že král svých činů hluboce lituje, ale je už příliš pozdě.
PŘÍLOHA
Expozice
V Athénách se navzájem zavraždí dva bratři.
Kolize
Kreon tvrdí, že první z Antigoniných bratrů byl hrdina a zaslouží pohřeb se všemi poctami zatím co druhý nikoli. To se nelíbí Antigoně, která chce aby oba bratři byli pohřbeni.
Krize
Antigona neuposlechne králův rozkaz a bratra pohřbí. Kreon ji nechá uvěznit v jeskyni, kde spáchá sebevraždu.
Peripetie
Problém je, že Antigona byla snoubenkou Haimona. Haimon se ji pokouší zachránit. Ale když přijde do jeskyně a vidí mrtvé tělo tak se probodne. Tento čin vidí i sám král Kreon. Velice zarmoucen se vrací do svého paláce, kde vše oznámí své ženě. Ta se odejde pomodlit a také se probodne.
Řešení
Král si nenechal poradit ani od věštce ani od části sboru a doplácí na to smrtí všech svých blízkých, kteří umírají za jeho zločiny.
Sbor je takovým vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru.
Kreon je paličatý člověk, který si myslí, že pouze jeho zákon jsou správný jako božský zákon."