1.

Úvod

1.1	Problém konstruování racionálního ekonomického řádu

2.

Plánování

2.1	Kdo má plánovat

3.	Ekonomický problém

3.1

Příčiny

4.	Cenový systém

5.	Polemika s profesorem Schumpeterem

5.1	Možnost racionální kalkulace za neexistence trhu výrobních faktorů

6.

Závěr

„ Ekonomický problém vzniká v důsledku změny. Pokud se věci vyvíjí tak, jak očekáváme, nevzniká žádný nový problém vyžadující rozhodnutí a žádná potřeba tvorby nového plánu. Hayek klade otázku, zda je pravda, že v souvislosti s komplikovaným aparátem moderní výroby jsou ekonomická rozhodnutí nezbytná jen v dlouhých intervalech, a zda je pravda, že závod, který je již jednou postaven, se už příliš nemusí přizpůsobovat měnícím se okolnostem každého okamžiku. V konkurenci to samozřejmě platit nemůže a přesvědčení, že tomu tak je, zřejmě nevzešlo z hlav podnikatelů. Plynulý tok zboží a služeb je udržován neustálým vědomým přizpůsobováním a novými příkazy, které reagují na změnu. To znamená, že poslední rozhodnutí musí být ponechána lidem, kteří znají konkrétní okolnosti a relevantní změny a mohou se tedy okamžitě adaptovat. Nemůžeme očekávat, že se problém vyřeší tak, že nejdříve všechny informace sdělíme centrálnímu úřadu, který je shrne a vydá příkazy. Musíme tedy problém decentralizovat a zajistit, aby si mohl obstarat dodatečné informace, které k řešení potřebuje.

V systému, kde je znalost relevantních faktorů rozptýlena, mohou ceny značně přispět k celkové koordinaci. Celek jedná jako trh proto, že se zorná pole jednotlivců překrývají a relevantní informace se tedy může zprostředkovaně dostat ke každému. K tomu právě slouží ceny. Cenový systém je tedy mechanismus pro sdělování informací, který svou funkci plní tím hůře, čím jsou ceny rigidnější. Důležité je, že předává pouze ty nejpodstatnější informace a pouze těm, kterých se to týká. V uměle řízeném systému ztrácí ceny svou schopnost nosit informace.
Cenový systém je jedním z těch, které se člověk naučil používat, aniž by mu rozuměl. Umožnil mu dělbu práce a koordinované používání zdrojů založené na rovnoměrně rozdělených znalostech. Hayek zde tvrdí, že tento systém není spontánně vyrostlý, ale že člověk byl schopen vyvinout tu dělbu práce, na které je naše společnost založena, protože se mu podařilo „zakopnout“ o metodu, která mu to umožnila. Můžeme říci, že se zatím nikomu nepodařilo vyvinout jinou formu systému, který by zachovával hodnoty, kterých si vážíme – zejména faktu, že v něm jednotlivec může volit svou činnost a v důsledku toho používat své vlastní znalosti a dovednosti. Je štěstím, že dnes je již obecně přijímán fakt, že cenový systém je pro jakoukoli racionální kalkulaci nepostradatelný.
Ke konci se Hayek zabývá polemikou s profesorem Schumpeterem, který tvrdí, že možnost racionální kalkulace za neexistence trhu výrobních faktorů vyplývá pro teoretika „z elementární věty, že spotřebitelé tím, že hodnotí spotřební zboží („vytvářejí poptávku“), ipso facto také hodnotí výrobní prostředky, které se účastní výroby tohoto zboží“. Hodnoty výrobních faktorů však nezávisejí pouze na hodnocení spotřebního zboží, ale také na podmínkách nabídky různých výrobních faktorů. Pouze mozek, kterému by tato fakta byla současně známa, by z toho mohl vyvodit odpověď. Tato fakta však v jednom jediném mozku nemohou být dána, a proto je nezbytné, aby při řešení problému bylo použito vědomostí, které jsou rozptýleny mezi mnoha lidmi. Každý jednotlivec má znalosti jen částečně a k řešení dospějeme interakcí. Musíme si uvědomit, že ani přístup matematické ekonomie, kdy pro zjednodušení předpokládáme, že veškeré relevantní znalosti má pozorující ekonom, problém neřeší, ale pouze pomáhá jeho analýze. Pozorující nemůže mít totiž všechna fakta dané situace pohromadě. Proto bychom neměli přeceňovat ani úlohu matematických metod v ekonomii.“