1.

Úvod

2.

Definice

3.	Smysl vedení lidí

4.	Postava vedoucího pracovníka

5.	Manažer a lídr

6.	Vedení sdílenou vizí

6.1

Cíl

7.

Koučování

7.1	Dvě pojetí koučování

7.2	Nová role manažera

8.	Zmocňování

9.	Týmová práce

9.1	Dva základní pohledy na týmovou práci

10.	Koordinace

„Týmová práce

Tým, týmová práce je dalším z často frekventovaných výrazů, které se prosazují v moderních způsobech vedení lidí. Typické jsou následující dva základní pohledy na týmy a týmovou práce:
- chápání týmu jako uskupení lidí, kteří jsou sdruženi za účelem plnění určitých, často i zcela pravidelných pracovních úkolů (zde tým splývá s organizačním vymezením pracovní skupiny), kdy charakteristickým rysem týmové práce je zdůrazňování vzájemné závislosti mezi výsledky a prací dané pracovní skupiny jako celku;
- chápaní týmu jako ad hoc pracovní skupiny, sestavené k tvůrčímu řešení, popř. i realizaci specifického úkolu, obvykle nad rámec běžných pracovních úkolů.
V prvním případě je smyslem prosazování týmové práce snaha přesvědčit pracovníky, že každý svým dílem přispívá ke konečným výsledkům skupiny a že nikoli uzavřenost, ale vzájemná spolupráce a pomoc jsou tou správnou cestou k dosažení cílů. Jedince tak nabývá řady příznivých dojmů – na jedné straně, že i na něm a jeho práci záleží, jaký bude konečný výsledek, a na druhé straně ví, že pokud si nebude s něčím vědět rady, spolupracovníci ho nenechají na holičkách, ale může očekávat jejich pomoc.

Pracovní koalice-vedoucí pracovníci ve své činnosti využívají práce s vizí, usilují o vytvoření vzájemné důvěry jak u podřízených, tak i u nadřízených. Pracovníkům bývají poskytnuty dostatečné pravomoci pro plnění vytyčených záměrů.

Autonomní pracovní skupiny-skupina se skládá z 15-25 pracovníků, které spojuje stejný vytyčený cíl. Mají vymezeny základní pravidla fungování a odměňování skupiny a to:
-plná odpovědnost za vykonanou práci
-rozhodování o převzetí dalších úkolů
-práci si rozděluje sama skupina
-přebírá záruky za kvalitu vykonané práce, odpovídá za reklamace, zabezpečuje kontrolní činnosti
-zabezpečuje seřízení strojů
-volí ze svého středu zástupce, který reprezentuje skupinu navenek a zabezpečuje koordinaci práce
-skupina si samostatně vede agendu týkající se vykonané práce a rozděluje mzdové prostředky


Koordinace

Potřeba koordinace vzrůstá ze specializace a rostoucí složitosti úkolů, které mají být splněny. Smyslem koordinace je dosáhnout takové povahy fungování organizace, kterou lze charakterizovat výrazy, jako je proporcionalita, rovnováha, provázanost, synchronizace nebo optimální průběh.
Koordinace ve smyslu vyváženosti, nerozpornosti a kompatibilty je nezbytná již při stanovování cílů organizace. Při určování cílů by nemělo dojít k situaci, kdy dosažení jednoho cíle bude negativně ovlivňovat či dokonce vylučovat dosažení jiných cílů.
Koordinaci je potřeba věnovat pozornost při sestavování plánů, zvláště pak při správném stanovení posloupnosti aktivit a zdrojů. Čím méně budou funkční činnosti organizace určeny plány a čím méně budou aktivity a zdroje v plánech předem vymezeny a v předstihu zabezpečeny, tím větší nároky na koordinaci budou kladeny při naplňování řídících záměrů.
Rozsah koordinace závisí na zavedení ekonomických nástrojů řízení, ty však nejsou určeny tržně, takže jejich účinnost je jednoznačně spjata se „správností“ jejich nastavení managementem.“