1.	Vyšetření moče

1.1	Proteinurie

1.2	Glykosurie

1.3

Ketonurie

1.4

Hematurie

1.4

pH moče

1.5	Specifická hmotnost moče

2.	Vyšetření močového sedimentu

2.1	Erytrocyty

2.2

Leukocyty

2.3

Válce

2.4

Krystaly

3.	Radionuklidové vyšetřovací metody

3.1	Používaná radiofarmaka

3.2	Metody nukleární nefrologie

3.3	Dynamická scintigrafie ledvin

3.4	Statická gamagrafie

3.5	Radioizotopová cystografie a uroflowmetrie

4.	Počítačové zobrazovací metody v urologii

4.1	Digitální subtrakční angiografie

4.2	Počítačová tomografie

4.3	Magnetická rezonance

4.4	Ultrazvukové vyšetření

4.5	Dopplerovský záznam

5.	Zobrazovací metody v urologii

5.1	Rentgenologická vyšetření

5.2	Nativní nefrogram

5.3	Vylučovací urografie

5.4	Ascendentní pyelografie

5.5	Cystografie

5.6	Uretrocystografie

5.7	Antegrádní pyelografie a pyeloureterografie

5.8	Nefrostomogram

5.9	Vezikulografie

6.	Angiografické vyšetřovací metody

6.1	Angiografie

6.2	Aortorenografie

6.3	Selektivní renální angiografie

6.4	Angiografie pánevní

6.5	Kavografie

6.6	Fleborenografie

6.7	Embolizační techniky

6.8	Lymfografie

7.	Cytologické a histologické vyšetření v urologii

8.	Urodynamická vyšetření

8.1	Uroflowmetrie

8.2	Cystometrie

8.3	Profilometrie uretry

8.4	Elektromyografie svěrače

8.5	Manometricko - průtoková studie

8.6	Stanovení únikového tlaku

„Vyšetření moče

Kvalitativní vyšetření moče na přítomnost bílkoviny, cukru, ketolátek, krevního barviva, orientační změření pH moče a specifické hmotnosti moče patří k základním, ale velmi cenným vyšetřením, je-li provedeno správně, t.j. ve vzorku čerstvé moče odebrané ze středního proudu moče po omytí genitálu do čisté a suché nádobky. Rutinní vyšetření umožňují indikátorové papírky.

Proteinurie
Při průměrné denní diuréze nepřekročí koncentrace bílkovin za fyziologických okolností 200 mg/l a u zdravých osob proto není bílkovina v moči prokazatelná. Při pozitivním nálezu myslíme především na různé typy glomerulonefritid, vaskulární nefrosklerózu nebo intersticiální nefritidu. Kvantitativní elektroforézou je možné odlišit prerenální, glomerulární a tubulární proteinurii.
Glykosurie
Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit glykosurii extrarenální (alimentární, diabetes mellitus, endokrinní onemocnění) od glykosurie renální (snížený exkreční práh ledviny, Fanconiho syndrom, toxické poškození ledvin).
Ketonurie
Vyskytuje se při hladovění, dekompenzovaném diabetes mellitus, glykogenóze nebo horečnatých stavech.
Hematurie
Průkaz krve v moči testačními papírky je pouze orientační a nemůže nahradit mikroskopické vyšetření.
pH moče
Koncentrace vodíkových iontů v moči (vyjádřená jako pH) závisí nejen na charakteru přijímané stravy, ale také na individuální metabolické situaci. Fyziologické rozmezí je mezi 4,5 - 7,0. Hodnota pH moče se mění za různých chorobných stavů a může být ovlivněna léky. Nemocní s konkrementy z kyseliny močové mají pH moče většinou kolem 5,0, zřídka nad 6,5 (kyselina močová je rozpustná v alkalické moči). Naopak nemocní s kalciovými konkrementy, nefrokalcinózou nebo renální tubulární acidózou nemají pH moče nižší jak 6,0. Nízké pH moče (kolem 5,0) může provázet mykobakteriální flóru v moči. Při močové infekci urealytickými kmeny (proteus, ureaplazmata) naopak stoupá pH moče až nad 7,0.
Specifická hmotnost moče
Normální hodnota se pohybuje mezi 1,003 - 1,030 (kg/m3). Nemocní s primárním diabetes insipidus mívají specifickou hmotnost moče pod 1,010 (hypostenurie) dokonce i po noční dehydrataci. Nemocní s akutním postižením ledvinných tubulů mají vesměs hodnoty 1,010 (specifická hmotnost plazmy) - jde tedy o izostenurii. Nízká specifická hmotnost moče může být časnou první známkou ledvinné tubulopatie při jiném onemocnění (srpkovitá anémie). V hypotonické moči mohou být některé testy nesprávně negativní (těhotenský test) nebo naopak v koncentrované moči může být proteinurie nesprávně pozitivní. Specifická hmotnost moče je nejjednodušším hodnocením stavu hydratace nemocného (například po operaci). Při proteinurii nebo glykosurii specifická hmotnost moče stoupá a je závislá více na množství rozpuštěných látek než na koncentrační schopnosti ledvin, o které nás lépe informuje osmolalita. Osmotický tlak v 1 l roztoku vyjadřovala dříve osmolarita. Osmometry většinou zjišťují osmolalitu - osmotický tlak, který působí látky rozpuštěné v 1 kg rozpustidla. Normální osmolalita moče se pohybuje mezi 500 - 1200 mOsm/kg. Maximální zřeďovací úsilí ledviny vede k vylučování moče o 40 mOsm/kg (specifická hmotnost 1,001). Maximální koncentrační úsilí ledvin vede k vylučování moče o 1400 mOsm/kg (specifická hmotnost 1,035).
Indikátorovými papírky můžeme v moči detekovat i žlučová barviva (urobilinogen, konjugovaný bilirubin)."

Dokument je určený zejména pro studenty VZŠ a LF- obor Ošetřovatelství.