1.	Záněty penisu

1.1	Akutní balanopostitida

1.2	Chronická balanopostitida

2.	Záněty skrota

2.1	Fournierova gangréna

2.2

Léčba

3.	Anomálie penisu

3.1	Ageneze (aplazie) penisu

3.2	Megalopenis

3.3	Mikropenis

3.4	Duplicita penisu

3.5

Fimóza

3.6	Parafimóza

3.7

Léčba

„Záněty penisu

Akutní balanopostitida se vyskytuje převážně u nemocných s fimózou při retenci smegmatu v předkožkovém vaku u dětí i dospělých. Může být bakteriálního nebo mykotického původu. Zánět předkožky (postitida) je téměř vždy totiž provázen zánětem kůže glans penis (balanitida).

Chronická balanopostitida bývá spíše mykotického původu. Při protrahovaném průběhu je třeba odlišit celou řadu kožních i systémových onemocnění se zánětlivými projevy na genitálu.
Léčba je identická u obou forem. Spočívá ve zklidnění zánětu antimykotickou léčbou. Následná sekundární fimóza si často vyžádá cirkumcizi.

Záněty skrota

Fournierova gangréna kůže skrota je vzácná celulitida a nekrotizující fasciitida neznámé etiologie. Infekce vychází nejčastěji z kůže, močové trubice nebo oblasti rekta. Gangréna je zřejmě podmíněna synergním působením aerobních a anaerobních mikroorganizmů (E.coli, Klebsiella, enterococci - Bacteroides, Fusobacterium, Clostridium). Může se ale také vyskytnout bez jakýchkoli zjevných projevů zánětu nebo poranění. Postiženi jsou obvykle diabetici, alkoholici, nemocní s různým stupněm imunosuprese nebo těžkým celkovým onemocněním. Průběh onemocnění bývá velmi dramatický. Nejprve se objeví zarudnutí skrota s nevelkým otokem. Během 24 - 48 hodin otok mohutně naroste, v centru zarudnutí se po počáteční necitlivosti (poškození nervových zakončení fascitidou) objeví žlutočervená tekutina a takřka před očima kůže s podkožím a svalstvem propadá nekróze. Nekrózy se objevují rychle na různých místech skrota, defekty tkáňové se zvětšují a varlata nakonec zůstávají obnažena. Vzácně se gangréna šíří i na podbřišek nebo stehna. Častěji se šíří na kůži penisu. Nemocný bývá schvácený s vysokou horečkou, třesavkou, tachykardií a hrozí septický šok. U nemocných vyčerpaných základním onemocněním mohou systémové toxické projevy chybět. Mortalita je i při adekvátní léčbě stále vysoká.
Léčba vyžaduje aplikaci baktericidních antibiotik ve vysokých dávkách, kortikoidů, antigangrenózního séra a léčbu systémových projevů toxémie s protišokovým režimem. Rozsáhlé gangrény je třeba průběžně chirurgicky ošetřit (nekrózy odstraňovat a včas drénovat postižené prostory).“