1.

Úvod

2.

Slunovrat

3.	Štědrý den

4.

Půst

5.

Maškary

6.	Slavnostní večeře

6.1

Kapr

7.	Představení narození Ježíše v jeslích

7.1	První jesličky

8.	Vánoční stromek

8.1

Ozdoby

8.2	Další vánoční výzdoba

9.

Advent

9.1	Adventní věnec

9.2	Adventní kalendář

10.	Štědrý den

10.1

Nadílka

10.2

Zvyky

11.	Svatý Mikuláš

„První jesličky v českých zemích postavili jezuité v pražském Klementinu kolem roku 1560. Tím k nám přinesli tradici, kterou po světě šířili především františkáni. Podnět ke stavění betlému s jesličkami dal totiž v roce 1223 František z Assisi. V italské Umbrii se tehdy chtěl s lidmi podělit o zážitek z návštěvy Svaté země a Betléma. V lesní jeskyni proto postavil jednoduché jesle, k nimž přivedl i živého osla. Přesně o půlnoci z 24. na 25. prosince u nich sloužil mši, kterou přivítal den narození Páně. Toto velkolepé divadlo všechny přítomné nadchlo, a tak se jesličky a půlnoční mše rozšířily do celého křesťanského světa.

První zmínka o vánočním stromku zdobeném ovocem, sladkostmi a papírovými květinami, postaveném ve světnici, pochází z roku 1570 z brémské kroniky. Stál v cechovní rodině, kam byly pozvány děti řemeslníků. V průběhu 16. až 18. století se vánoční stromek pomalu šířil po německém území, roku 1816 stál i na císařském dvoře ve Vídni. Počátkem 19. století se objevuje v českých zemích. V Praze ho prý poprvé jako překvapení pro své hosty vystrojil roku 1821 režisér Stavovského divadla Liebich, který ho znal z rodného Bavorska.

Záhy se vánoční stromek objevil v jídelnách české šlechty, ozdobený si ho lidé věšeli nad štědrovečerní stůl. V pražských měšťanských rodinách byl značně rozšířen už ve 40. letech 19. století. Roku 1843 již psaly Pražské noviny o nakupování stromku na Vánoce jako o běžné věci. Na venkově se stromek ujal pod vlivem života na zámcích a ve městech s nepatrným zpožděním zhruba od 60. let, rychleji v Čechách než na Moravě. Především na Valašsku a Slovácku nebyl běžný ještě ani koncem 19. století.

Nejdříve se na větve stromečku zavěšovala červená jablíčka, ořechy, šišky, složitější ozdoby z papíru se začaly používat až na počátku 20. století. Nejrůznější skleněné ozdoby foukané, lisované či korálkové se ve vesnicích objevily na konci první třetiny 20. století. Oblíbené byly také ozdoby sice papírové, ale sypané skleněnou drtí. Část ozdob se však stále vyráběla doma.

K vánoční výzdobě neodmyslitelně patří i nejrůznější věnce, svícny nebo slavnostní vazby květin. Stálezelený rostlinný materiál dříve plnil funkci ochránce obyvatel před zlou a nebezpečnou mocí zimy. Nepostradatelné byly také chvojové větvičky, které se pokládaly na stoly při štědrovečerní večeři. Vzbuzovaly víru ve zdraví, úspěch a štěstí. Pod jmelím lze například kohokoli beztrestně políbit.
.
Adventní čas představuje v katolické liturgii čtyřnedělní přípravné předvánoční období symbolizující příchod zakladatele křesťanství. První adventní věnec si doma ke stropu pověsil Johann Wicherna roku 1860. Měl dvacet čtyři svíček, na každý adventní den jednu. Dnes se již při přípravě věnce používají svíčky čtyři – pro každý týden je určena jedna.

Pro děti je určen adventní kalendář. První vyrobil obchodník s knihami Gerhard Lang v roce 1908. Skládal se ze dvou listů, z nichž jeden obsahoval ilustrace vytvořené podle obrazů jednoho známého malíře a druhý verše s vánoční tématikou. Děti si každý den vystřihly jeden obrázek a přidaly ho k příslušné básničce. Kalendář si postupně získal velkou oblibu. Nyní se některé kalendáře věší na zeď, jiné jsou trhací nebo mají tvar obchodů, kolotočů, vánočních trhů a hradů. Nejoblíbenější jsou kalendáře plněné čokoládou.“