1.	Obsah díla Žízeň po životě

2.	Vlastní názor na knihu

"Uchyluje se na venkov, do Nuenen, kde je jeho otec kazatelem. Tam se do něj konečně zamilovala žena. Byla o deset let starší než on sám.Ale díky ní Vincent konečně pochopil, jaké je to být milován. Ta žena se milovala Margot a přestože mu dal své srdce, jeho si nezískala. On si jí jen vážil, a nechtěl ji zranit. Věděla, že ji nemiluje a asi nikdy milovat nebude, přesto se nevzdala a prosila jej, aby to mohla být jen ona, kdo bude milovat. Její rodina ten svazek neschvalovala a když jí bránila se s Vincentem stýkat, pokusila se o sebevraždu.
Vincent po tomto zážitku odjíždí do Paříže, kde poznává mladé impresionisty. Jejich způsob malby mu zaimponuje, ale podléhá silně jejich vlivu a nápadům.
Aby si našel vlastní způsob vyjádření uniká z Paříže do Arles, vymaňuje se ze vzorů ostatních a konečně nachází sám sebe.
V Arles se ale poprvé projeví jeho nemoc – epilepsie. Dostává se do ústavu Saint Rémy, a žije mezi duševně nemocnými lidmi. Necítil se tam svobodný. Byl zvyklý do té doby namalovat jeden obraz denně. Do malování dával vášeň, dokázal, aby jeho obrazy ožívaly. V ústavu musel žít v klidu a tichu a to nezvládal.
Proto z léčebny odchází na vlastní žádost do Auners.Pozval ho k sobě na návštěvu jeden lékař, odborník na duševní choroby a velký milovník malířského umění. Vincent se propadá do depresí. Tuší, že všechno, co chtěl v životě namalovat, už vytvořil a nyní by byl každý jeho obraz jen opakováním.
Malování pro něj ztrácí smysl. Kdysi býval ochoten jít za dobrým motivem pro obraz až několik kilometrů a pak svou představu vykreslil na plátno během jednoho dne. Pokud se mu to nepodařilo, vracel se domů s nedokončeným obrazem a už nikdy se k němu nevrátil. Díla zůstávala nedokončena.

Celou dobu, by byl malířem, jej živil jeho bratr Theo. Theo byl umělecký kritik. Posílal Vincentovi peníze, plátna i barvy. A co bylo největším přínosem – nabízel Vincentovi duševní podporu a duševní sílu.
Theo se oženil, a měl syna. Z lásky k bratrovi mu dal jméno Vincent. Theo pracoval v galerii, ale protože protěžoval zejména impresionisty, měl s tím velké problémy a majitelé galerie jej chtěli propustit. Impresionisté byli v době svých začátků považováni za vyvrhele společnosti, příživníky. Theo byl nešťastný a navíc mu v té době onemocněl milovaný syn."