1.

Úvod

2.	Mapka zkoumaného území

3.

Botič

3.1	Základní údaje o potoku Botiči v číslech

3.2	Tok Botiče a jeho bezprostřední okolí

3.3	Výprava proti proudu Botiče po trase naučné stezky

3.4	Rozvodněný Botič

3.5	Zajímavosti týkající se Botiče

4.	Hostivařská přehradní nádrž

4.1	Základní údaje týkající se Hostivařské přehradní nádrže v číslech

4.2	Pozice Hostivařské přehrady mezi ostatními přehradami na území ČR

4.3	Využití Hostivařské přehradní nádrže

4.4	Srovnání možnosti rekreace u Hostivařské přehrady a u přehrady Džbán

4.5	Zajímavost týkající se Hostivařské přehrady

5.	Chráněné přírodní parky v povodí Botiče

5.1	Mapa přírodních parků v jihovýchodní části Prahy

5.2	Poloha přírodních parků v povodí Botiče

5.3.Přírodní park Hostivař-Záběhlice

5.4	Přírodní park Botič-Milíčov

“3.2 Tok Botiče a jeho bezprostřední okolí
Botič je čtvrtým nejdelším a největším tokem v Praze, po Vltavě, Berounce a Rokytce (délka toku Rokytky: 36,2 km, z toho 31,5 km na území Prahy). Pramení v lese Okrouhlíku poblíž obce Čenětice na Říčansku. Dále protéká Průhonickým parkem, kde přibírá vodu z Dobřejovického potoka. Pokračuje dlouhým lesnatým a travnatým údolím podél Újezdu u Průhonic a Křeslic, za nimiž přibírá vodu z Pitkovického potoka. Pokračuje k Petrovicům, kde se za mostem začíná rozšiřovat do plochy Hostivařské přehradní nádrže. Do přehrady ústí také další drobnější potoky: Milíčovský, jeden bezejmenný potok od Hájů a potok Chodovský. Za přehradní zdí Botič vytéká a pokračuje k Hostivaři a Záběhlicím. V tomto místě jeho toku se nachází chráněný přírodní výtvor Meandry Botiče.
Jako původní dřeviny kolem toku Botiče rostly dubohabrové háje, přípotoční luhy a olšiny. Činnost člověka však postupně změnila přirozené přírodní prostředí, podmínila vznik společenstev nových, člověku vyhovujících. Podél naučné stezky která vede z Jižního Města kolem Hostivařské přehrady až k Meandrům Botiče můžeme ještě dnes sledovat zbytky neporušených nebo jen málo porušených společenstev. (Chráněným přírodním územím v povodí Botiče se blíže věnuji v oddílu 5, přírodní památce meandry Botiče v oddílu 3.3 )
Za Záběhlicemi se voda potoka mění v kalnou stoku. O tom, že situace kolem čistoty vody dolního toku Botiče je problematická již dlouhá desetiletí svědčí i Kronika obce Vršovic z roku 1902, ve které se píše: „V dobách dřívějších, kdy ještě bylo v horním toku jeho dosti velkých rybníků a nebylo závodů, které své výkaly do něho vypouštěly, nesl vodu čistou, v níž žilo hojně ryb z Vltavy připluvších. Nyní, jsa chud vodou a znečišťován, je ryb prázden. Kromě něco piskořů, mřenek, potápníků a pijavek koňských, oživuje jej jen hraboš vodní. Ale zato slouží za skladiště všelijakých odpadků a věcí nepotřebných.“
Je nasnadě, že situace se během 20. století nezlepšila. Naopak přibylo zdrojů znečištění ze sídlišť (např. Jižní Město) i ze zemědělské výroby. Již nedaleko za přehradní hrází je čistota vody Botiče řazena do III. až IV. jakostní třídy.
Současná situace na toku Botiče v Záběhlicích, Michli a Nuslích: V těchto čtvrtích je Botič místy regulovaný v potrubí, které vede pod povrchem, místy teče regulovaným korytem povrchově. Působí spíš jako stoka, která je na obtíž (překáží dopravě, stavbě nových domů), než že by ho lidé vnímali jako potůček, ke kterému si chodí hrát jejich děti. Většina lidí pohybujících se v jeho okolí si jeho existenci ani neuvědomuje.
V místech zakrytého ústí u Železničního mostu mizí Botič ve Vltavě."

Obsahuje tabulky, mapy a grafy. Čistý text dosahuje cca 6 stran.