Investiční strategie - riziko v investičním rozhodování (podle závislosti na podnikové činnosti, podle jednotlivých činností podniku, podle závislosti na celkovém ekonomickém vývoji, postoje k riziku (averze k riziku, sklon k riziku, neutrální), způsoby ochrany proti riziku (eliminace rizika, redukce nepříznivých důsledků rizika), analýza rizika investičních projektů (očekávaná výnostnost, požadovaná výnosnost, bezriziková výnosnost, riziková prémie, stupně (míry) rizika investičních), promítání rizika do kritérií hodnocení efektivnosti investic, způsoby promítání rizika jsou (úprava diskontní sazby, stanovení rizikových tříd, metoda koeficientů jistoty, ostatní technické postupy). Minimalizace rizika diverzifikací investic a riziko portfolia, typy investic - investice s pozitivní závislostí, investice s negativní závislostí, investice s nulovou závislostí, riziko na systematické (tržní), riziko jedinečné, tržní portfolio, výnosnost investičního portfolia, riziko (variace) portfolia, model oceňování kapitálových aktiv CAPM. Strategické rozhodování o spojování podniků - typy spojování a převzetí obchodních společností (integrace podniků je tzv tiché společenství, vytvoření konsorcia, kartel, koncentrace kapitálu, fúze, koncern. Ocenění synergie a postup akvizice - podle očekávaných efektů rozlišujeme (strategické marketingové spojení, technologické spojení, strategické finanční spojení), postup akvizičního procesu (akvizice by měla vycházet z vize společnosti, uvědomění silných stránek, které může kupující společnost vložit do kupované společnoti, vymezit požadavky na cílovou – kupovanou společnost, přistoupit k výběru kandidátů na akvizici, výpočet tržní hodnoty podniku, rozhodnutí o právní realizaci akvizice, vlastní integrace společnosti, jejich managementů, podnikových kultur atd.), ochrana proti nepřátelským převzetím a její techniky (systematické řízení hodnoty akcíí, dividendová politika, komunikace s investory, držení akcíí spřátelenými investory, vhodným zp zvýšení vlastního kapitálu, investice cílové společnosti do akvizic jiných podniků). Strategické ocenění podniku - tržní hodnota, subjektivní hodnota, objektivizovaná hodnota, proces stanovení tržní hodnoty podniku (ocenění kupovaného podniku za předpokladu nezávislého pokračování jeho činnosti, ocenění synergií tj přírůstku hodnoty očekávaného jako důsledek spojení), metody oceňování majetkových podílů (výnosové metody, tržní metody, majetkové ocenění, metoda diskontovaných peněžních toků, metoda kapitalizovaných čistých výnosů, kombinované výnosové metody, metody tržního porovnání a metody majetkového ocenění. Finanční plánování - analýza finančních a investičních možností, promítání budoucích důsledků současných rozhodnutí vedoucí k eliminaci jejich případných nepříznivých důsledků, volba alternativ možného vývoje, měření následné výkonnosti a jejich porovnání s cíli stanovenými plánem, jeho východiska, metody používané ve fin plánování (metoda procentního podílu na tržbách, která vychází ze stabilního poměru mezi tržbami a položkami N a rozvahy, statistické metody, ekonometrické modely, metoda ukazatelů obratu, modelování finančního plánu a jeho simulace). Strategické finanční plánování - krátkodobé plánování, jeho specifika, japitálové plánování, kapitálové výdaje a příjmy, teorie kapitálového plánování. Investiční rozhodovací proces, kapitálové výdaje, kapitálové příjmy. Finanční kritéria hodnocení efektivnosti investičních projektů - celková efektivnost, efektem z investic mohou být (plánované N s investicí spojené, plánovaný zisk z investice, plánovaný peněžní tok z ivestice), metody hodnocení investič projektů (metody využívající nákladová kritéria hodnocení (metody vycházející ze zisk kritérií, metody vycházející z peněžního toku z investic), metoda využívající nákladová kritéria hodnocení (metoda průměrných ročních nákladů, metoda diskontovaných nákladů), metody vycházející ze ziskových kritérií (průměrná výnosnost investic vzorce, doba návratnosti investičního projektu), metody vycházející z peněžního toku (čistá současná hodnota, index rentability, vnitřní výnosové procento)). Řízení likvidity - čistý pracovní kapitál, pracovní kapitál. Plánování příjmů a výdajů - vlivy (změn v poptávce, změn cen, úpravy skonta a rabatů, změny podílu prodeje za hotové a podílu růz distribučních cest), plán výdajů, základní problémové oblasti řízení likvidity (řízení pohledávek resp poskytování obchodních úvěrů a minimalizace rizika nezaplacení, volba nástrojů platebního styku, urychlení inkasa tržeb od odběratelů, získávání a rozhodování o přijetí obchodních úvěrů, řízení kurzového rizika při exportu a importu, řízení hotovosti – cash management). Credit management – řízení pohledávek, obsah a realizace credit managementu (preventivní, výkonné). Úvěrová politika - úvěrové standardy a úvěrová analýza, určování úvěrových limitů, stanovení limitů (podle požadavků zákazníka, podle konkurence, podle zkušeností s platební morálkou zákazníka, pevně stanovený úvěrový limit pro určité období, na základě celkového počtu dodavatelů). Faktoring, Forfaiting. Obchodování s pohledávkami. Kapitalizace pohledávek. Techniky vymáhání dluhů po lhůtě splatností. Pohledávky v zahraničním obchodě. Rizika spojená s úvěrováním zahraničních zákazníků - teritoriální rizika, komerční rizika. Pojištění komerčních rizik.

Ukázka z práce:
"Analýza rizika investičních projektů
Riziko jednotlivého projektu lze vyjádřit jako nebezpečí, že skutečně dosažené KV a peněžní příjmy budou odlišné od předpokládaných. Riziko lze kvantifikovat pomocí pravděpodobnosti vzniku růz variant peněžního toku. Jestliže dovedeme vymezit jednotlivé varianty peněžních toků a stupeň jejich pravděpodobnosti, můžeme určit tzv. průměrnou očekávanou hodnotu peněžních toků. Jako kompenzaci za podstoupení rizika investor požaduje – požadovaná výnosnost. Investice je pro investora přijatelná, pokud očekávaná výnostnost požadovaná výnosnost.
Požadovaná výnosnost má 2 složky:
- bezriziková výnosnost – která je výsledkem reálné výnosnosti z bezrizikové investice a míry inflace
- riziková prémie, kterou investor požaduje u riskantnějších investic.
Pro vyjádření stupně (míry) rizika investičních projektů je nutné porovnávat odchylky jednotlivých peněžních příjmů od průměrné očekávané hodnoty.Ten projekt, který vykazuje vyšší odchylky je riskantnější. Vzorec rozptylu, směrodat odchylka a variační koef. Čím větší směrodatnou odchylku peněž příjmů investič záměr vykazuje tím větší je riziko. Čím je variač koef vyšší, tím je riziko projektu vyšší.

Promítání rizika do kritérií hodnocení efektivnosti investic
Ukazatel ČSH je považován za nejvhodnější metodu. Používané způsoby promítání rizika jsou:
a) úprava diskontní sazby – čím vyšší riziko investič projektu zjistíme, tím vyšší volíme kalkulovanou úrokovou (diskontní ) sazbu pro výpočet ČSH investič záměru. Základem pro určení sazby je zpravidla výnosnost dl státních dluhopisů, která se zvyšuje o přirážku za vypočítané riziko. Jiný přístup je k volbě diskontní sazby jsou průměrné náklady kapitálu, nebo se vychází z alternativní výnosnosti investice do CP se stejným stupněm rizika, nebo diskontní sazba centrální banky.
b) Stanovení rizikových tříd – úprava diskontní sazby, vychází se ze zkušenosti investičních manažerů s měřením stupně rizika u růz druhů investic.
c) Metoda koeficientů jistoty – upravuje se čitatel ve vzorci ČSH(peněžní tok). Koef vyjadřuje míru jistoty, že očekávaný peněžní tok nastane. Čím je vyšší hodnota koef tím jsou očekávané peněžní toky z investice jistější.
d) Ostatní technické postupy – analýza citlivosti, simulační analýza a technika rozhodovacích stromů. "

Výpis ze skript ke zkoušce.