Neverbální komunikace - první dojem, dělení neverbální komunikace, neverbální signály, vztah neverbální a verbální zprávy (jako opakování a zesílení verbální zprávy, jako odporování, reagování na verbální zprávu pouze neverbálními signály, důraz nebo doplnění, regulace). Druhy neverbální komunikace, jejich charakteristika, projevy, jak se dají číst - mimika, gestika, posturika, kinezika, pohledy, proxemika (intimní, osobní, skupinová a veřejná vzdálenost, kam se posadit u pracovního stolu), teritorium, haptika (energické, měkké, strnulé a mdlé podání ruky, podání ruky se zvýšeným hřbetem, podání konečků prstů, podání ruky s dlaní obrácenou nahoru), chronemika, neurovegetativní reakce, rekvizitové prostředky a celkový image, prostředí, sdělování činy. Uplatňování neslovní komunikace v manažerské práci - neverbální projevy a návrhy, jak by je bylo možno číst.

Ukázka z práce:
"První dojem, který si často odnášíme se setkání, nás většinou velmi silně ovlivní. Myslím si, že každý z nás si určitý první dojem vždy vytváří, ale záleží jen na nás, jak moc jej budeme brát v potaz. Většina lidí není natolik nestranná, aby od prvního dojmu upustila a snažila se člověka lépe poznat, než si vytvoří na něj nějaký názor. Mnohdy k tomu nebývá ani dostatek času. Někdy je též obtížné se prvního dojmu zbavit a přehodnotit svůj názor, pokud v nás člověk v prvních chvílích zanechal ať už špatný nebo dobrý dojem.

Neverbální projevy při komunikaci většinou nebývají tak přísně kontrolovány jako řeč. Většina řeči těla se odehrává na nevědomé úrovni.
Význam neverbální komunikace je více konotativní než denotativní.
Může doplnit verbální projev, zesílit jeho účinek, regulovat jej a za určitých okolností jej může plně zastoupit.
Někdy stačí pouze mimika nebo gesto, není potřeba říkat žádná slova.
Pokud řekneme slova, která nesouhlasí s neverbálním chováním, posluchači věří spíše neverbálnímu chování než řeči.

Většinu neverbálních signálů se člověk naučí už v dětství, zejména kopírováním svých rodičů. Děti jsou mentorovány, jak se mají chovat. Zvláště u dětí je neverbální komunikace na vysoké úrovni. Jen se podívejte, kolik toho malé děti dokáží vyjádřit gesty a mimikou. Samozřejmě zraková komunikace má své hranice za nimiž nastupuje potřeba verbální komunikace.
Ve státech, kde se klade velký důraz na kastovnictví, kde sociální rozdíly jsou silně respektovány i formálně, je odlišné neverbální chování i jednotlivých společenských vrstvách.
Ale jsou také individuální rozdíly. Někteří lidé jsou nabití energií, jsou velmi komunikativní, extravertovaní, společenští, a proto také jejich gestikulace je velmi teatrální. Někteří jsou zase labilní, a proto snadno reagují nekontrolovatelně, výbušně a pro ostatní lidi překvapivě. Někteří se nedají tak snadno „přečíst“.1 Myslím, že v rozhovoru s lidmi, kteří se umějí dobře ovládat, se nelze spoléhat na pravdivost zrakové komunikace. Také lidé, kteří si neverbální komunikaci dobře osvojili, ji pravděpodobně užívají s jistým záměrem, i když ve skutečnosti by se vyjadřovali jinak."