1.	Co je politologie a jaký je její vztah k dalším vědním oborům?

2.	Metodologie politické vědy

3.	Empirická a normativní politologie (deskripce a preskripce v politologii); politická věda a politická teorie (filosofie)

4.	Komparativní politologie

5.	Politický systém

6.	Politický konflikt, politický program, politický kompromis

7.	Moc a autorita, distribuce moci ve společnosti

8.	Teorie elit

9.	Teorie politického pluralismu; polyarchie

10.	Politické strany a systémy politických stran

11.	Zastupitelská a přímá demokracie

12.	Zájmové skupiny

13.	Nedemokratické politické systémy

14.	Teorie totalitarismu

15.	Přechod od nedemokratického systému k demokracii

16.	Politická kultura

17.	Politická socializace

18.	Politická role masových médií

19.	Politické ideologie – obecná charakteristika

20.	Velké osobnosti dějin světového politického myšlení

21.	Významní představitelé českého politického myšlení (v minulosti a dnes)

22.	J. J. Rousseau o státu a demokracii

23.	Liberalismus

24.	Konzervatismus

25.	Anarchismus

"2. Metodologie politické vědy

= nauka o metodách jichž politická věda používá
- ještě počátkem 60. let 20. stol. politická věda neakceptována jako samostatná vědní disciplína
- rozpracovány technické postupy (např. prostorové modely), postupy umožňující analyzovat data, stále zůstává závislost na jiných vědních oborech, analýza statistických dat
- v Evropě orientace na problémy související se studiem moci, spravedlnosti, studium významu a role občanské společnosti v demokracii, role státu, problematika globalizace
- většina metod, jichž politická věda používá, je „vypůjčena“ z jiných vědních oborů (postupy historie, ekonomie, etnografie, antropologie, psychologie)

Metodologické přístupy aplikované v politické vědě
Historický
- spjat s počátky vědy v USA v 19. století
- politická věda byla pokládána za specifickou subdisciplínu historie, jež se zaměřuje na analýzu současných dějů
- orientace na studium vývoje určitého, pro politickou sféru podstatného jevu či specifické oblasti vztahů
- nejvíce objektem zájmu politické strany, politické ideje
Legalistický
- druhým východiskem právo, resp. studium ústavního uspořádání a právních norem, jimiž se konkrétní společnost řídí
- prohloubení studia mocenské sféry
- důraz na studium mocenských vztahů definovaných ústavou a přetvářených v politické praxi
- kořeny v Evropě, zejm. v Německu
- lze použít samostatně i společně s prvním přístupem (např. studie dějin ústavních institucí)
Institucionální
- rozhodujícím hlediskem přesvědčení, že základem analýzy mocenských vztahů musí být především analýza reálné politiky a všeho co ji utváří a ovlivňuje
- studium politických institucí, jež plní funkce exekutivní, legislativní či soudní

Metody v politické vědě a jejich klasifikace

Problémy metodologie:
Definice metody – důležité je při studiu politických metod se zaměřit na takové postupy, které se orientují na řešení teoretických (nikoli praktických) úkolů; teoretická hlediska musí být prověřena;
Klasifikace metod – východisko již u Aristotela
- idiografické (metody, které popisují jevy – fenomenologie, hermeneutika, historická metoda); vázány přednostně na studium historických a společenských fenoménů, postihují příčiny a okolnosti jejich vzniku i proměnu v čase; přitom využívány metody synchronní, resp. diachronní analýzy (studium demokratizace či emancipace)
- nomothetické (nomologické) (cílem vytváření zákonů – axiomatické metody, empirockoanalytické metody); snaha vymezit obecné zákony, které jsou relativně neměnné."

Zkouškové otázky.