1.	Oblast dnešní Izraele ve středověku

2.	Šíření Islámu

3.	Sionistické hnutí

4.	Izrael a konflikty s okolními státy

"Příchod Arabů do Evropy znamenal pro náš středověký kontinent nejen střetnutí s novým náboženstvím a trvalý boj proti němu, ale i seznámení se starou antickou vzdělaností, respektive vědeckými a technickými znalostmi, které křesťanská nesnášenlivost jinde na jihu Evropy už dávno vymýtila. Arabové přinesli však i řadu vlastních objevů a poznatků. Jedním z nich bylo umělé zavlažování polí, do té doby v Evropě neznámé. Některé objevy přišly z Indie, jiné mají původ až v Číně (střelný prach, kompas a další). A právě některé z těchto znalostí podmínily pozdější úspěchy Evropy v technice a objevování nových zemí.

Příliš rozlehlá arabská říše nemohla mít dlouhé trvání – tlak Turků, Mongolů i evropských zemí znamenal jednak přeměnu mnohých oblastí v samostatné státy, a naopak jiné se dostaly pod nového pána – osmanskou říši. Postupný rozpad někdejšího jednotného arabského světa trval téměř tisíc let. Korán a společné písmo mu však alespoň daly pocit jakéhosi volného spojenectví. Volné spojenectví se však v posledních letech změnilo.

Arabské země se dokázaly natolik politicky sjednotit, že v současnosti představují výraznou politickou a hospodářskou sílu, s níž je nutné v současném světě počítat. Vedle bohatství ropy je jedním z rozhodujících činitelů tohoto sjednocovacího postupu skutečnost, že v tradičně jednolitém arabském světě, uzavřeném z jedné strany moři a z druhé strany pouštěmi a horami, se objevil po druhé světové válce cizí prvek – stát Izrael. Jako zrnko písku se jeví tento nepatrný stát se třemi a půl milióny obyvateli mezi stem miliónů Arabů. Jeho historie je stará necelých padesát let. Za tuto dobu však dokázal vyvolat čtyři války a vytvořit z oblasti Blízkého východu jedno z nejnebezpečnějších ohnisek politického napětí současného světa.

Koncem minulého století založil buržoazní žurnalista T. Herzl sionistické hnutí. Jeho základem byla myšlenka na návrat Židů, do té doby rozptýlených po celém světě, do Palestiny, odkud byli v dávných dobách vypuzeni. Sionismus však mezi Židy koncem minulého století nenalezl odezvu-pro stěhování do Palestiny nebyly zatím vhodné podmínky. V době první světové války tvořili Židé pouze jednu desetinu obyvatelstva Palestiny, zbytek byli Arabové. Sionisté za válečnou pomoc proti dosavadnímu pánovi nad Palestinou – osmanské říši – získali slib pomoci od britské vlády. Stejný slib za přímou účast v boji s osmanskými Turky však dostali arabští šejkové"

Práce je nevyvážená, subjektivně zabarvená a povrchní.