1.

Empatie

2.	Svoboda, závislost a absolutní láska

3.	Proces empatie z několika pohledů

4.	Nedostatek lásky a odcizení

5.	Zneužití empatie

"EMPATIE=VCÍTĚNÍ (jeden pojem pochází ze staré řečtiny a druhý termín je český em=v, pathos=cítění,pocity,utrpení)

Vcítění je nejzákladnější podstatou lásky a dochází k němu při emocionální konfrontaci mezi dvěma osobami, Já a Ty. Vcítění je jádro lásky, nejniternější podstata společenství. Upevňování schopnosti milovat by mělo být nejdůležitějším životním úkolem každého jedince. Snad každý z nás touží po opravdové vnitřní lásce a harmonii a je nutné lásku nejen pasivně přijímat, ale také dávat a to nejen svým bližním, ale i svému okolí.

S empatií úzce souvisí ba přímo se prolíná pojem svoboda. Pod pojmem svoboda si lze představit spoustu věcí a myšlenek, ale ne vše co si představujeme pod pojmem svoboda je správné a ne vše nás vnitřně naplňuje a obohacuje. Člověk který není svobodný (vnitřně) tak je zpravidla závislý. Závislost vzniká tím, že se dotyčný jedinec nemiluje, má výhrady vůči některým věcem, které ho ženou do závislosti. Svobodu a absolutní lásku se všemi výhradami vůči sobě, svým chybám a nešvarům získává člověk vnitřní svobodu. Vnitřní svoboda nám otevírá bránu k absolutní lásce vůči sobě samému a vůči bližním. Člověk který nemiluje, není schopen milovat svého bližního a tím není schopen empatie.
Empatie (vcítění) je vnímání a chápání cizích citů projevujících se výrazem, nikoliv slovním sdělením. „Vciťování“ se do stavů druhého člověka je nezbytným předpokladem pro dobré fungování mezilidských vztahů, neboť umožňuje chápat druhého, např. jako bytost trpící, toužící či radující se. Empatie je v podstatě druh mimické komunikace. Výraz tváře určité osoby vyjadřuje jeho vnitřní stav, druhý člověk to vnímá a „rozumí“ tomu, co subjekt prožívá. Každý jedinec má různou úroveň empatických schopností, rozdílný stupeň vciťování se do výrazu a situací druhých lidí a vykazuje tak i různou míru spoluúčasti. Empatie jako zpětná vazba v mezilidských interakcích vyznačuje citlivost jednoho člověka vůči druhému a je s ní spojena i aktivní spoluúčast (signalizace utrpení, zoufalství atd.). Empatie především eliminuje odcizení a nezbytná míra empatických schopností je nutná i v psychoterapii. Ideální terapeut je především empatický. Carl R. Rogers však přenesl problematiku empatie do oblasti rozhovorů s pacienty a snaží se porozumět tomu, co mu klient sděluje, tedy jeho situaci a motivům. (3). V užším smyslu se ale empatie vztahuje k mimickému výrazu a neverbální komunikaci."

Empatie jako současné téma v mezilidských vztazích.