1.	Region – pojem, vymezení

1.1.	Průmyslová charakteristika Slezska a severní Moravy

1.2.	Průmysl, doprava

2.	Nezaměstnanost

2.1.

Trh práce

2.2.	Najde se řešení ke snížení nezaměstnanosti?

3.	Regionální rozdíly a proces transformace

3.1.	Transformační procesy prohlubují regionální rozdíly

3.2.	Expanze supermarketů

3.3.	Vnitřní stěhování v ČR podle vzdělání

4.	Lorenzova křivka

4.1.	Lorenzova křivka lokalizace

4.2.	Lorenzova křivka v pojetí Samuelsona a Nordhause

5.	Regionální politika

5.1.	Finanční nástroje – podpora formou dotačních programů

5.2.	Nástroje regionální politika nefinančního charakteru / informace, poradenská činnost atd./

5.3.	Agentura pro regionální rozvoj, a.s.

6.	Kraj, kam patříme

6.1.	Názory lidí a úředníků

6.2.	Co nelze obejít

7.	Regionální politika Evropské unie

7.1.	Regionální politika EU financována ze strukturálních fondů

7.2.	Cíle a principy regionální politiky EU

7.3.	Příprava ČR na členství EU

"6. Kraj, kam patříme

6.1. Názory lidí a úředníků

Za dva roky mají vzniknout regionální samosprávy. V době poznamenané vládní krizí trochu zapadla výzva, kterou bylo podzimní přijetí ústavního zákona o vyšších územněsprávních celcích. Nové kraje či regiony jsou přitom velmi potřebným krokem k vybudování občanské společnosti, navíc podle zákona musí fungovat nejpozději za necelé tři roky. Není tedy mnoho času k přípravě a politici by se ho měli snažit využít. Pokud se jim to podaří, omezí centralismus státní správy a posílí samosprávné orgány. Pokud se ale o reformu nebudou starat, může všechno skončit neblaze – vznikem dalších málo funkčních úřadů. Ideální by bylo dosáhnout takového stavu, kdy o většině veřejných záležitostí nebude rozhodovat úředník z Prahy, ale z voleb vzešlá oblastní zastupitelstva. Samosprávné celky by se měly stát přinejmenším zřizovatelem a provozovatelem téměř všech veřejně prospěšných zařízení z rezortu zdravotnictví, školství, veřejné dopravy a kultury. Měly by dostat určité možnosti i v oblasti daňové politiky, aby mohly podpořit podnikatele při vytváření pracovních příležitostí a zastavit tak vylidňování venkova. Dosáhnout cíle ale nebude snadné, protože k odpůrcům reformy veřejné správy a vzniku regionů patří většina státních úředníků na ministerské a okresní úrovni. Obvykle argumentují nedostatkem finančních prostředků i tím, že dosavadní stav je vlastně vyhovující a že není třeba nic měnit. Názory lidí, kteří žijí v odlehlých oblastech a kteří musí pro razítko okresního úředníka často cestovat několik hodin, jim jsou lhostejné.

Jak by měl vlastně vypadat správně vymezený územní obvod v demokratické zemi? Měl by být přiměřený a také homogenní. Ale žádnou z uvedených podmínek rozhodně nesplňuje územní obvody okresních úřadů, které byly stanoveny v roce 1960. Sestavovat jejich skládáním vyšší samosprávné celky je proto hloupý nesmysl. Odstrašujícím příkladem může být osud dnešního okresy Svitavy, který zahrnuje tak nesourodé oblasti, jako je česká oblast Litomyšle, a Poličky a moravské okolí Svitav, Jevíčka a Moravské Třebové. Zatímco Litomyšl a Polička se tradičně orientují k Pardubicím či Hradci Králové, oblast Svitav, Jevíčka i Moravské Třebové má historické vazby k Brnu. Nelze vyloučit ani zájem Moravské Třebové patřit spíše k bližší Olomouci. Podřídit moravské oblasti Pardubicku je výrazem hluboké neúcty k historii oblasti. Podobných příkladů by se našlo více, např. v okresech Jindřichův Hradec nebo Chomutov."

Práce obsahuje tabulku.