1.	Česko má první zákon o obnovitelných zdrojích energie

2.	Druhy vytápění

3.	Využití tepla

4.	Biomasa a globální oteplování

5.	Větrná energetika a životní prostředí

"Metody využití biomasy
Energii lze získávat z biomasy termochemickou nebo biochemickou přeměnou. Rozlišujeme biomasu "suchou" (např. dřevo) a "mokrou" (např. kejda). Od toho se odvíjejí dvě základní technologie zpracování:
1. suché procesy (termochemická přeměna)
o spalování
o zplyňování
2. mokré procesy (biochemická přeměna)
o fermentace (etanol)
o anaerobní vyhnívání (bioplyn)
Zvláštní podskupinou je potom lisování olejů a jejich následná úprava, což je v podstatě mechanickochemická přeměna (např. výroba bionafty a přírodních maziv).
U spalování biomasy představuje stanovení výhřevností paliva velký problém. Paliva jako zemní plyn mají výhřevnost poměrně stabilní, na rozdíl např. od hnědého uhlí, kde kvalita velmi kolísá. U dřeva a dalších rostlinných paliv výhřevnost kolísá nejen podle druhu dřeva, či rostliny, ale ještě navíc s vlhkostí, na kterou jsou tato paliva citlivější.
Spalování
Spalovací zařízení zahrnují různé systémy od kamen a pecí až po kotle. Obsah energie v 1 kg úplně suchého dřeva je asi 5,2 kWh. V praxi však nelze dřevo vysušit úplně, zbytkový obsah vody je asi 20 % hmotnosti suchého dřeva. Protože se při spalovacím procesu část energie spotřebuje na vypaření této vody, je nutné počítat s energetickým obsahem 4,3 až 4,5 kWh na 1 kg dřeva. Zvyšováním obsahu vody se energetický obsah dřeva snižuje, dokud není obsah vody tak vysoký, že celkové spálení je nemožné. Zároveň se zvyšováním obsahu vody se prudce snižuje i účinnost spalování.
Biomasa je velmi složité palivo, protože podíl částí zplynovaných při spalování je velmi vysoký (u dřeva je 70%, u slámy 80%). Vzniklé plyny mají různé spalovací teploty. Proto se také stává, že ve skutečnosti hoří jenom část paliva, zatímco zbytek zůstává v ohništi a doutná."