1.	Charakteristika zdravotnictví

a) Úroveň zdravotnických služeb
b) Státní zásahy do spotřeby zdravotních spotřeb
c) Současná ekonomická situace v poskytování zdravotní péče
d) Specifické znaky současného zdravotního stavu obyvatelstva

2.	Modely organizace zdravotnictví

a) Národní zdravotní služba
b) Evropské pluralitní zdravotnictví
c) tržní zdravotnictví

3.	Organizace zdravotnictví v ČR

4.	Financování zdravotnictví v ČR (formy financování)

a) Formy financování zdravotnických služeb a jejich dělení

5.	Výdaje na zdravotní služby

6.	Základní modely financování zdravotnictví

a) Finanční zdroje
b) Princip solidarity
c) Režie zdravotních pojišťoven
d) Trojůhelník vztahů ve zdravotním pojištění
e) Vztah mezi pojišťovnou a lékařem

7.	Problémy pojišťovacího systému

8.	Financování zdravotnických zařízení v ČR

a) Zdroje financování zdravotnických zařízení

9.	Systém hodnocení výkonů ve zdravotnictví

a) Bodový systém
b) Švýcarský model
c) Singapurský model
d) Britksý model

Problémy pojišťovacího systému
Vzhledem k tomu, že zdravotní pojišťovny hospodaří jako organizace, jichž cílem není vytvářet zisk, nemají zpravidla ani dost finančních prostředků. Solventnost zdravotních pojišťoven je zejména na začátku hospodářského roku závislá na platební disciplíně pojištěnců (ať už firem nebo OSVČ).
Za normálních okolností záleží velmi na tom, jak kvalitně je pacient ošetřen při poskytnutí základní lékařské pomoci, a zda bude nutné, aby byl nadále ještě ve stavu nemocných a pobíral nemocenské dávky.
Hlavní problém systému je v tom, že zdravotní pojišťovny, které za poskytovanou lékařskou péči platí, nemají možnost kontrolovat jaký efekt tato léčba přinesla a zda je nutné poskytovat dále nemocenské dávky.
V praxi by bylo podstatně výhodnější a efektivnější, kdyby hrazení lékařské péče i platba dávek v nemoci byly v kompetenci jednoho institutu – zdravotní pojišťovny, která by tak mohla lépe kontrolovat jak pacienty, tak lékaře (proti psaní zbytečně dlouhých neschopenek, drahých léků apod.).
Jedinou schůdnou cestou je však spojení prostředků zdravotního a sociálního pojištění, přesněji řečeno sloučení nemocenského a zdravotního pojištění.
Oddělení nemocenského pojištění od pojištění zdravotního je umělé a vychází z historického vývoje, kdy se v letech 1991 – 1992 oddělilo financování zdravotnictví od státního rozpočtu a vzniklo veřejné, tehdy ještě všeobecné, zdravotní pojištění. Umělé oddělení obou částí jednoho systému přináší následující nevýhody:

Dobře napsané, ale jedná se o zazanamenání hlavně formou výpisků a ne souvislým textem. Práce potřebuje kontrolu pravopisu a překlepů.