1.

Úvod

2.	Podpora dětí s Downovým syndromem

3.	Postřehy ohledně zpožděného rozvoje řeči

4.

Závěr

Důležitý je velký význam sociální kompetence. Děti chtějí být sociálně aktivní, dokáží si dobře vytvářet vzájemné vztahy, dokáží i velmi diferencovaně rozlišovat mezi jednotlivými osobami a vytvářet diferencované vztahy. Tato schopnost by měla být akceptována a podporována.
Nové psychologické a pedagogické výsledky ohledně Downova syndromu umožňují revidovat mnohé z našich dosavadních představ. Spektrum výkonů dětí je velmi rozdílné a projevuje se od mentálního postižení až k dětem s lehkými poruchami učení. Děti v integrovaných třídách vykazují poměrně dobré výsledky. Dokáží číst, psát a náznaky počítání. Jejich sociální schopnosti jsou vždy hodnoceny výše než školní schopnosti. Vypadá to tak, že rozvoj inteligence může probíhat v každém případě až do inteligenčního věku pěti let.
Úroveň myšlení dětí s Downovým syndromem leží velmi často nad úrovní jejich řečových dovedností. Proto nemůžeme zjištěné meze vývoje v žádném případě považovat za konečné a absolutní. Celkově lze ukázat, že osoby s Downovým syndromem mívají často poruchy rozvoje řeči, a to jak ve fonologické oblasti, tak i ve slovní zásobě a v gramatice.
Sociální schopnosti dětí s Downovým syndromem jsou velmi vysoké. Dokáží velmi dobře jednat s ostatními a rovněž dokáží dobře dodržovat pravidla. Je však pro ně obtížnější zvykat si na nové situace. Obzvláštní potíže ve vývoji se projevují u dětí vždy při přechodu od jednoho vývojového stadia k dalšímu. V tomto případě vždy vyžadují děti delší čas a jakmile nové stadium nastane, míváme často pocit, že mezitím ztratily staré schopnosti.

Skvěle napsaná práce, která ovšem postrádá některé formální náležitosti, jako je obsah nebo seznam použité lliteratury.