1.	Vznik a teoretické zdroje hospodářské politiky

2.	Liberální versus intervencionistická hospodářská politika, funkce státu v ekonomice, selhání vlády

3.	Komparace vývoje hospodářské politiky ve vybraných ekonomicky vyspělých zemích (Velká Británie, USA, Francie)

4.	Komparace vývoje hospodářské politiky ve vybraných ekonomicky vyspělých zemích (Švédsko, SRN, Japonsko)

5.	Definice hospodářské politiky jako vědní disciplíny, institucionální prostředí hospodářské politiky, cíle, nástroje a nositelé hospodářské politiky. Vztah mezi cíli hospodářské politiky

6.	Hospodářsko-politické koncepce

7.	Účinnost hospodářské politiky, fáze hospodářského rozhodování a časová zpoždění, ekonomická a politická racionalita. Účinnost hospodářské politiky ČR

8.	Makroekonomický koloběh a možnosti jeho zachycení. Systém národních účtů, význam SNÚ=systému národního účtu

9.	Makroekonomický výstup a jeho determinace. Zkreslování makroekonomického výstupu

10.	Možnosti srovnání ukazatelů makroekonomického výstupu v tržních ekonomikách. Mezinárodní srovnání výkonnosti ekonomik

11.	Hospodářská politika a dynamika ekonomiky. Růstové účetnictví. Faktory a bariéry ekonomického růstu

12.	Teorie ekonomického růstu

13.	Měnová politika, cíle, nástroje a nositelé měnové politiky

14.	Transmisní mechanismy měnové politiky

15.	Strategie cílování inflace, podmínky nutné pro cílování. Výhody a nevýhody. Problémy spojené s cílováním inflace. Inflační cílování v ČR

16.	Keynesiánský přístup k fiskální politice, stabilizační funkce fiskální politiky, fiskální brzda, princip stop-go. Fiskální nerovnováha, možnosti jejího řešení

17.	Monetaristický přístup k fiskální politice, doporučení ekonomů strany nabídky ve fiskální oblasti, názory stoupenců ekonomie racionálních očekávání na fiskální politiku

18.	Ekonomie strany nabídky, důchodová politika

19.	Vnější hospodářská politika, cíle, nástroje a nositelé vnější hospodářské politiky

20.	Proexportní politika ve vyspělých tržních ekonomikách, instituce na podporu exportu ČR, jejich činnost. Zapojení ČR do ekonomických integračních procesů

pomocí oficiálního devizového kurzu

oficiální směnný kursy = poměr, v jakém se jednotlivé měny mezi sebou směňují na peněžním trhu. Propočty kurzů měn k USD provádí Světová banka a každoročně je publikuje v Atlasu Světové banky. Světová banka rozdělila 210 zemí světa do skupin dle GDP. Téměř 60% obyvatel v roce 1998 žilo ve velmi chudých zemích, kde GNP na obyvatele dosahoval pouhých 520 USD. Přitom průměrný GNP na 1 obyvatele ve skupině nejbohatších zemí byl téměř 50 x vyšší než ve skupině nejchudších zemí.

Nevýhodou takto získaných údajů je skutečnost, že vypovídací schopnost směnného kurzu může být problematická, protože úředně stanovená hodnota kurzu se může přestřelovat, a to v obou směrech.

pomocí parity kupní síly = (PPP = Purchasing Power Parity)

PPP vyjadřuje objem statků a služeb, které si lze za stejný počet každé z měnových jednotek koupit. Např. je-li parita kupní síly USD k české koruně v poměru 1:10, znamená to, že za 1 USD a 10 Kč lze koupit stejný objem zboží.

Odhady paritní síly se uvádějí vždy jednou za delší období na rozdíl o devizových kurzů, které se publikují denně. Je tomu tak, že propočty parity kupní síly jsou náročné a drahé a vyžadují si zapojení národních statistických úřadů. Mohou se provádět bilaterálně = mezi dvěmi zeměmi nebo multilaterálně = mezi několika zeměmi. Projekty tohoto typu jsou vesměs realizovány pod patronací OSN.

Ukazatel parity kupní síly se ve stabilizovaných ekonomikách odchyluje od devizových kurzů v rozmezí 20 – 40%. Poměr tržního kurzu k paritě kupní síly označujeme jako ERDI (EXCHANGE RATE DEVIATION INDEX), který vyjadřuje odchylku směnného kurzu od parity kupní síly.

Dobře zpracováno.