1.

Vražda

2.	Antisemitismus v Čechách

3.	Převoz Hilsnera do Kutné Hory

4.	Protižidovská kampaň

5.	Karel Baxa

6.	Česká politika

7.	Kutnohorský proces

8.	Zájem tisku o polenskou aféru

9.	Demonstrace

10.	Profesor Masaryk

11.	Písecký proces

12.	Boj o Hilsnerův život

"ANTISEMITISMUS V ČECHÁCH

Antisemitismus v Čechách podobně jako v jiných evropských zemích měl původ ve dvou základně neslučitelných politických tradicích . Měl konzervativní, klerikální inspirátory a vedle nich radikální, revoluční původce.
V Čechách představovali tento proud antisemité typu Rudolfa Vrby. Ale náboženské a teologické zájmy hrály v tehdejším antisemitismu jen podružnou roli. Šlo především o laický, sociální a politický boj.

U nás v Čechách se politický radikalismus nejsilněji projevoval v 80. a 90. letech. Radikální byli příslušníci tzv. pokrokového hnutí. Jako radikálové vystupovali také někteří jednotlivci v mladočeské straně, která byla od roku 1891 nejsilnější stranou a téměř výhradně politicky reprezentovala českou společnost. K antisemitismu dospěli ovšem jen někteří čeští radikálové, ochotní politicky využívat nebezpečného postavení Židů mezi Čechy a Němci a vést proti Židům kampaň jako proti exponentům němectví.

Nedostatečnou imunitu před antisemitismem prokázal mladočeská strana při volbách do říšské rady v březnu 1896, kdy za ni v Praze ke zděšení českých židovských voličů kandidoval a zvítězil nejobávanější antisemita v jejích řadách, rukavičkář Václav Březnovský.
Lidé jako Baxa a Březnovský bez obtíží uzavírali spojenectví. Když v boji o rovnoprávnost češtiny s němčinou došlo v pohraničí k protičeským výtržnostem, vystupovali Baxa a Březnovský jako vlastenci a zároveň jako antisemité. V srpnu 1897 byli iniciátory rezoluce, v níž se říkalo, že Němci byli proti Čechům poštváni židovsko – německými plátky, že Židé jsou základem germanizace a že je třeba obrátit k nim výstražný hlas, aby úplně změnili své chování a přizpůsobili se národu, z něhož žijí.

Baxovi státoprávní radikálové se v únoru 1899 ustavili jako samostatná strana s otevřeně antisemitskými požadavky.
Antisemitismus v Čechách neměl tolik síly, aby vytvořil mocné politické hnutí, jako se to podařilo v Rakousku Luegerovi. Měl však dost síly , aby ovládl menší politická skupenství a aby umístil své pilné agenty v tisku a ve velké mladočeské straně.

Hilsnerův pobyt ve vazbě nezačal pod šťastnou hvězdou. V noci z 5. na 6. duben vypukly v Náchodě nepokoje, jejichž ozvěna brzo dolehla do Polné. Psalo se o nich v českém tisku a v novinách ve Vídni a zprávy se o nich objevily i v Anglii. Nepokoje, při nichž došlo k násilnostem, měly jasně antisemitský ráz, i když první příčina byla sociální. Byly vyvrcholením několikadenních stávek v textilním průmyslu.
Na Náchodsku se z demonstrace vyvinulo drancováno židovských obchodů a továren. V mnoha židovských bytech vytloukly okna.
Mladočeským politikům bylo nepříjemné, že vídeňské listy upozorňovaly na antisemitské ladění nepokojů v Náchodě, a kladli proto důraz na sociální stránku věci. V českém sněmu mluvil poslanec Engel o náchodských výtržnostech jako o politováníhodných výstřednostech boje o mzdu."