Charakteristickým znakem představ je jejich názornost, tj. obraznost, která je spojuje s myšlením vizuálního typu. Názornost umožňuje lépe chápat abstraktní věci a může vést i ke zjednodušení tématu takže i v redukci poznání.
Existují různé typy představivosti, lidé se od sebe liší hlavně živostí a barevností svých představ. F. Galton prováděl výzkumy a zjistil, že existují dva typy lidí. Lidé s nevýraznou šedou představivostí a lidé s barevnou a živou představivostí, ta je většinou přisuzována umělcům. Ovšem podstatně menší živost představ umožňuje snadnější správnou reakci na vjemy jako skutečnost.
Vzpomínky. Podle W. Sterna se vzpomínky vyznačují dvěma hlavními znaky: Mají vědomý vztah k minulosti a mají konkrétní a jedinečný obsah. Vzpomínka je personálně historický postoj vědomí. Tento personální smysl je určován polaritou člověk-svět a minulost-přítomnost. Minulost je ve vzpomínce zpřítomněna a to je možné jen díky kontinuitě individuálního života. Od jiných paměťových jevů se vzpomínka liší tím, že to není jen působení přítomného na minulé ale je to pronikání k minulému. Proud života se ve vzpomínkách jakoby obrací a teče zpět, proto má vzpomínka pro jedince stejný význam jako dějinné vědomí pro národ. Ve vzpomínkách se nelze vracet před třetí rok věku.

Práci chybí obsah, vlastně se dá říci nějaké přehlednější dělení textu, ale jinak je napsaná velmi dobře.