1.	Základy ochrany životního prostředí

2.	Právo životního prostředí

3.	Organizace ochrany ŽP

4.	Právní odpovědnost při ochraně ŽP

5.	Ochrana ŽP v mezinárodním a komunitárním právu

6.	Právo životního prostředí v EU

7.	Subjekty, nástroje a legislativní proces

8.	Prostředky ochrany ŽP

9.	Ochrana ovzduší a ozónové vrstvy Země.

10.	Ochrana vody

11.	Ochrana půdy

12.	Ochrana lesa

13.	Ochrana přírody a krajiny

14.	Ochrana rostlinstva a živočišstva

15.

Odpady

17.

Záření

18.	Hluk a vibrace

19.	Geneticky modifikované org.

20.	Chemické látky a přípravky

21.	Živelní pohromy

22.	Ochrana životního prostředí a ochrana lidského zdraví

23.	Ochrana ŽP a památková péče

24.	Ochrana ŽP v hornictví

25.	Ochrana ŽP v rámci zemědělství

27.	Ochrana ŽP v dopravě

28.	Ústava ČR a listina základních práv a svobod

29.	Zákon o životním prostředí

30.	Zákon o právu na informace o životním prostředí

"Ekologická politika EU
První akční program ochrany ŽP(1973) – stanovil právní zásady a priority, kterými se měla řídit ekol. politika Společenství v následujících pěti letech. Do dneška šest AP, prvních pět formou sdělení Komise ostatním orgánům EU.

Druhý akční program(1977) – obsahoval požadavek na přehodnocení prům. politiky s ohledem na ŽP, stanovil 11 zásad ekol. politiky, kterými se řídili i další APOD.

Třetí akční program(1982) – zdůraznil principy prevence, požadavek na integraci politiky ŽP do ostatních politik Společenství.
Přijetím Jednotného evropského aktu byla do smlouvy začleněna kapitola Životní prostředí.

Čtvrtý akční plán(1987) – zabýval se otázkou implementace komunitárních norem ŽP a zpřístupnění informací o ŽP.
Maastrichtská smlouva zavedla pojem TUR.

Pátý akční program(1993) – soustředil se na TUR.

Šestý akční program(2002) – do roku 2010, poprvé obsahuje právně závazná ustanovení.

Priority:
- změna klimatu
- biodiverzita
- ŽP a lid. zdraví
- přír. zdroje a odpadové hospod.

Obsahuje i snižování skleníkových plynů a obchodování s emisními povoleními CO2.

Ustanovení o ekologické politice v EU v čl. 174-176 SES, v čl. 6 je vyjádřena povinnost tuto politiku zapracovat i do ostatních oblastí.

Výrazným způsobem se dostávají do konfliktu s cíli enviromentální politiky(podle čl. 2 a 174 SES): zemědělská, potom politika v oblasti dopravy, energetická, obchodní, regionální, kohenzní fond.
Státní ekol. politika ČR
Do r. 1989 ŽP ve špatném stavu, po revoluci ministr Moldan r. 1990 vydává Modrou knihu – o stavu ŽP po 40 letech, navazuje na to Duhový program – návrh nápravy a ozdravení špatného stavu ŽP.

Do r. 1992 – plodné období, poté do r. 1998 malý rozvoj práva i politiky ŽP. R. 1998 – přijetí Státního programu ochrany přírody a krajiny v ČR, 1999 a 2001 – dvě Státní politiky ŽP, doplněny poté o Státní program enviromentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR. 2000-2002 plodné období kvůli harmonizaci práva v ČR.

St. program ochrany přírody a krajiny ČR – orientován na přírodní složky ŽP, na les, půdu a vodu, zejména na vlastní přírodu a krajinu. Sleduje cíle ze strategického hlediska.

Aktuální Státní politika ŽP(2001) – vychází z TUR. Zvýšený důraz taky na mezisektorovou spolupráci a provázanost sektorových politik. Mezi nejdůležitější opatření patří: snižování emisí oxidu dusíku, zlepšení kvality vodstva, intenzifikace čistíren odpadních vod, vytvoření systému chráněných územích NATURA 2000, identifikace cizích látek v půdě, snižování zátěže hlukem. Obsahuje právní nástroje, které jsou členěny v krátkodobém, dlouhodobém a střednědobém horizontu.

Důležitá je také integrace do jiných úsekových státních politik, mající vztah k tomuto prostředí, která nyní není příliš propracovaná."