1.

Úvod

2.	Rané klatovské písemnictví

3.	Národní obrození

4.	Po stopách Mayera, Vrchlického a dalších

5.	Literatura 20. století

6.

Závěr

7.	Seznam použité literatury

8.	Obrazová příloha

"Nejstarší historie literární tvorby města se datuje do 15. století, do revoluční doby plné husitských válek a krveprolití. Při vzpomínce na husitské boje jistě většině lidí vytane na mysli chorál, jehož melodie vyvolá dodnes u mnoha lidí mrazení v zádech. Autorem písně „Ktož sú boží bojovníci“ je pravděpodobně jeden z nejradikálnějších husitských bojovníků – kněz Jan Čapek ze Sán.
Tento táborita působil na klatovské faře a je pravděpodobné, že právě zde psal své působivé zpěvy. Jeho autorství je potvrzeno i u dalších husitských písní, jako např. „Nuž křesťané viery pravé“ nebo „Ve jméně božie počněme“. Je také doloženo, že roku 1429 zde vedl diskuse a hádky s Mistrem Příbramem . Po skončení období husitských válek (někdy kolem roku 1449) se pak stal výraznou postavou utrakvistický farář Martin Lupáč, jenž měl svojí filosofií nejblíže k Petru Chelčickému, zakladateli Jednoty bratrské.
Příchod humanismu na přelomu 15. a 16. století znamená pro klatovskou literaturu počátek velikého rozvoje. V této době je vesměs tvořena klatovskými rodáky, z nichž se po absolvování vysokoškolských studií stali přední čeští vzdělanci. Z tohoto důvodu jsou jejich díla psána v drtivé většině latinsky a mnohdy nenesou žádné zřetelné stopy vztahu autorů k rodnému kraji.
To je právě případ pozdějšího univerzitního profesora Pavla Kristiána z Koldína (1530-1589), jenž složil například latinské verše „Liber elegiarum“. Větší význam však má jeho právnicky orientované dílo „Práva městská království českého“. Jiným latinsky píšícím poetou byl Šimon Konvos Ennius z Fönixfeldu (1520-1561) se svou rozsáhlou čtyřsvazkovou prací pojmenovanou „Farragines poematum“ (Směs básní)."