1.

Úvod

2.	Kdo byl Sir Thomas More

3.	Obsah knihy

4.	Sen, nesmysl či budoucnost?

5.

Závěrem

6.	Seznam použité literatury

7.	Obrazová příloha

" Zákonů mají minimálně, víc jich však nepotřebují. Ostatním národům vyčítají, že mají nekonečné svazky zbytečných předpisů, které jim však přesto nestačí. Sami považují za vrchol nespravedlnosti, jsou-li lidé v cizích zemích vázáni zákony tak rozsáhlými a složitými, že jim nikdo vyjma právníků nemůže pořádně rozumět.
Thomas More, sám úspěšný právník, zde upozorňuje na nesmyslnost vydávání stále nových a nových zbytečných zákonů. Že více zákonů ještě neznamená více spravedlnosti, se můžeme přesvědčit i v jednadvacátém století.
Chce-li někdo navštívit přátele v jiném městě nebo pouze jet na výlet, potřebuje povolení úředníka a je mu předepsán den návratu. Na cestu dostane povoz a státního otroka.
Hledali-li bychom analogii v blízké minulosti našeho státu, nalezneme ji ve dvou slovech - „železná opona“. Další skutečnost, silně připomínající komunistický režim.
Zlatem a stříbrem Utopijští opovrhují, nehodí se totiž (na rozdíl od železa apod.) k výrobě praktických věcí. Vyrábějí z těchto kovů nočníky, záchodové mísy či pouta pro otroky. Používají je také k obchodu a uplácení cizích, „chamtivých“ národů.
Utopijští vůbec opovrhují vším na pohled krásným. Kromě hudby snad neprovozují žádné umění, považují je totiž za zbytečné. Uznávají jen „praktická“ řemesla. Mohou lidé v takovéto zemi být opravdu šťastni?



Závěrem

Zdaleka jsem nevyjmenoval a neokomentoval všechny skutečnosti, které charakterizují Utopii. Vynechal jsem kupříkladu náboženství, které je v Utopii velmi tolerantní. Každý věří v určitou vyšší moc, způsob vyznání se ale různí. Bohoslužby jsou společné pro všechna vyznání, natolik si neodporují. Nezmínil jsem ani manželství, ve kterém je velmi přísně trestáno cizoložství a téměř vyloučen rozvod. Konečně jsem opomenul vojenství: Válkám se Utopijští vyhýbají, jsou-li napadeni, snaží vyřešit konflikt lstí
a nekrvavě. Není-li jiného východiska, bojují statečně a za zlato si najímají žoldnéře z jiných zemí.
Jistě bych mohl pokračovat, nicméně věřím, že jsem nastínil Morovu myšlenku již dostatečně, aby bylo možné učinit si dosti zřetelný obraz. Názor nechť si učiní každý sám. Mé pocity jsou velmi smíšené. Mnohé nápady, jež More vyjádřil ve svém díle, lze považovat za dobré, smysluplné a použitelné, jiné jsou nereálné, nesmyslné až nebezpečné (narážím například na utopijský socialistický systém). Sám More však, celé Rafaelovo vyprávění pozorně poslouchajíce, také v posledních řádcích sděluje, že s mnoha utopijskými zřízeními a praktikami nesouhlasí.
Ani já s mnohými nesouhlasím, v žádném případě ale četby této knihy nelituji. Rozhodně mne obohatila a mohu ji každému vřele doporučit. Žít bych ovšem v této „krásné“ zemi nechtěl, ani nemyslím, že nějaká podobná někdy bude existovat. V historii všechny pokusy o podobné sociální inženýrství
(tj. plánování a organizace „lepší“ společnosti) skončily tragicky. Pozvolný vývoj by rozhodně měl být vždy upřednostňován před násilnou revolucí a jen těžko si lze představit, že by se společnost přirozeně mohla dostat do obdobného stavu. Myslím tedy, že Morova Utopie skutečně zůstane navždy „pouhou“ utopií."