Název pochází z řeckého slova „pragma“ (jednání, čin). Navázal na silný myšlenkový vliv „filosofie člověka“, především Nietzscheho, i na vliv pozitivistické filosofie. Vznikl v 70. létech 19. století ve Spojených státech. Do Evropy se dostává hlavně po první světové válce a rozšiřuje se především v anglosaských zemích. Zakladatelem pragmatismu je William James. Základní myšlenky vyložil Charles Pierce a John Dewey. Pragmatismus se odmítá tázat na podstatu a příčinu věcí. Nezajímá se o obecné teorie, ani o poznání. Orientuje se na praktickou stránku života, na denní život člověka. Nejvíce řeší otázky psychologie a výchovy. Tvrdí, že žádná na nás nezávislá realita neexistuje – mimo nás existuje pouze neurčitý chaos, kterému teprve my svým smyslovým vnímáním dáváme určitý řád = zavrhuje pojetí, že naše ideje musí být v souladu s realitou.

Není uvedena použitá literatura.