1.	Obecná část

1.1.	Závislost odporu vodičů na teplotě

1.2.	závislost odporu polovodičů na teplotě

2.

Měření

3.	Měřící pomůcky

3.1.	Měření odporu vodiče

3.2.	Měření odporu polovodiče (termistoru)

4.	Zpracování výsledků

4.1.	Měření odporu vodiče

4.2.	Měření odporu polovodiče (termistoru)

5.

Závěr

5.1.

Vodič

5.2.	Polovodič (termistor)

"Obecná část:

Z hlediska elektrické vodivosti, jako jedné z nejdůležitějších charakteristik pevné látky, lze provést rozdělení látek takto:
•nevodiče
•vodiče:

Charakteristika:
-pevné látky (kovy), s velkou měrnou vodivostí (= 106 – 108 -1m-1)
-při velmi nízkých teplotách dochází k supravodivosti (= 1022 -1m-1)

•polovodiče:

Charakteristika:
-při nízkých teplotách se vodivost blíží nule
-s rostoucí teplotou se vodivost zvyšuje (= 105 – 10-12 -1m-1)

Důležitý rozdíl je v reakci na změnu teploty :

a)Závislost odporu vodičů na teplotě
V kovech jsou volné elektrony v neustálém chaotickém pohybu. Při zahřívání se zvyšuje tato rychlost, tím i počet srážek, čímž se snižuje střední rychlost volných elektronů. To má za následek zmenšení intenzity elektrického proudu. Tedy odpor s teplotou roste.

Vztah pro výpočet odporu:

R = R0[1 +  (t – t0)]

kde  = (Rti+5 – Rti) / (Rti . ti+5 – Rti+5 . ti) [K-1]

b)závislost odporu polovodičů na teplotě

Typickou vlastností polovodičů je, že odpor s teplotou klesá. To lze vysvětlit pomocí tzv. pásové teorie polovodičů. Při absolutní nule jsou všechny elektrony ve valenčním pásu, přičemž vodivostní pás je prázdný. Vodivostní pás je od valenčního oddělen pásem zakázaných energií šířky asi 2 eV. Aby se elektrony mohly účastnit vedení proudu, musí projít pásem zakázaných energií. Proto musí zvýšit svoji energii Eg = Evod – Eval."

Tato práce obsahuje tabulky a grafy. Čistého textu v práci jsou cca 3 strany.