1.	Kožedělné zboží a jeho klasifikace

2.	Druhy materiálů

2.1.	Přírodní usně

2.2.	Syntetické usně

2.3.

Kožešiny

"U každého výrobku se hledá a hodnotí jedna nebo více následujících funkcí: ochrana před vlivy prostředí, umožnění a podporu optimálních podmínek pro konkrétní činnost (práce, sport), zabezpečení společenského kontaktu. Významnou a často oceňovanou vlastností je estetická působivost. Je vyjádřením volby materiálů, tvarového a barevného řešení povrchové úpravy a celkového provedení výrobku a jeho začlenění do souboru spotřebních předmětů, jež funkčně nebo pouze vzhledově doplňuje. Další žádanou vlastností je zdravotní nezávadnost, jak použitých materiálů, tak i konstrukce vyhovující zásadám ochrany zdraví a bezpečnosti uživatelů. Zdravotní nezávadnost je možno u výrobků, které mají bezprostřední kontakt s pokožkou rozšířit o fyziologickou vhodnost, což je schopnost výrobku nebránit a zároveň podporovat průběh fyziologických procesů v organismu. Důležitá je i trvanlivost výrobku, která spočívá ve stabilním spojení a ve sjednocení trvanlivosti různorodých součástí.

Výsledné tvarové řešení výrobků musí respektovat celou řadu požadavků, které mohou být i protichůdné. Z hlediska zdravotní vhodnosti je preferován takový tvar, který svým prostorovým uspořádáním a rozměry neohrozí zdraví a bezpečnost uživatele. Způsoby spojování jednotlivých dílců ovlivňují jak celkovou odolnost výrobků vůči namáhání při nošení a působení degradačních vlivů, tak i obnovitelnost těchto spojů v případě porušení. U kožedělných výrobků se používá především lepení, šití, lisování, vstřikování, odlévání a prostorové tváření.

Materiálová základna kožedělného průmyslu je velmi rozmanitá. Vedle základních povrchových materiálů ji reprezentuje řada pomocných (plasty, dřevo, kovy, pryž atd.) K nejdůležitějším patří:

Přírodní usně

Základní surovinou pro výrobu usní jsou surové kůže z různých zvířat. Dispozice suroviny je závislá na mnoha faktorech, které nemůže kožedělný průmysl bezprostředně ovlivňovat. Technologickým zpracování surové kůže je získána useň. Dobře zpracovaná useň má velmi dobrou mechanickou odolnost. Vyšší tažnost spojená s pružností usnadňuje tvarovatelnost usně při výrobě kožedělného zboží a spotřebiteli poměrně dobrou tvarovou přizpůsobivost. Zvlášť oceňovány a u ostatních materiálů prakticky nedosaženy jsou fyziologickohygienické vlastnosti přírodní usně. Proto je useň nezastupitelná u výrobků, které jsou v kontaktu s pokožkou. Přesto i zde v některých případech není zajištěna žádoucí úroveň. Vlastní struktura kožní hmoty vytváří předpoklady pro velmi dobré tepelně izolační vlastnosti. Izolaci tepla zajišťují především vzduchové meziprostory mezi vlákny kolagenu. Rovněž tepelná odolnost je v suchých podmínkách dostačující. Specifickým rysem přírodních usní je dále i skutečnost, že každý kus zpracované kůže je sám o sobě individualitou jak svou velikostí a obvodem, tak i uspořádáním spletí kolagenových vláken v jednotlivých částech. Z dostupných druhů se používají zejména hověziny, vepřovice, koziny, teletiny, kozlečiny, skopovice a jehněčiny. Tyto běžné druhy doplňují i usně z koní, lovné zvěře a speciální skupinu představují kůže z hadů, ještěrek nebo krokodýlů (tzv. reptilie).

Syntetické usně

Syntetické usně je možno definovat jako plošné materiály syntetického původu, mající vzhled, omak a chování jako přídrodní měkká useň.
Podle konstrukce se člení na:
-plastik (plastový plošný měkčený kompaktní materiál vyráběný bez podkladu)
-koženka (plastový plošný materiál s kompaktní vrstvou nanesenou na podklad)
-poromer (porézní plošný polymerní materiál tvořený rounem vláken chemicky pojených s lícovou vrstvou podobnou přírodní usni)
Při posuzování vlastností syntetických usní se nevyhneme jejich konfrontaci s přírodními. V některých vlastnostech se vzájemně odlišují a to umožňuje využít pro konkrétní účel vhodnější materiál. Důsledkem jsou variace výsledných komplexů vykazovaných vlastností. Jejich základní společné rysy lze charakterizovat takto:
-isotropní vlastnosti (stejné fyzikální vlastnosti v různých směrech, což umožňuje využít progresivní techniky při vysekávání dílců budoucích výrobků)
-odlišné zpracovatelské vlastnosti (na rozdíl od přírodních dovolují využít moderní technologie odlévání, prostorového tváření, vstřikolisování apod.)
-vysoká trvanlivost vůči klimatickým podmínkám
-horší úroveň fyziologickohygienických vlastností, zejména sorpčních vlastností
-tvarová stálost, po deformaci se navrátí do původní polohy
-možnost zdobení a povrchových úprav
-snadná udržovatelnost

Kožešiny

Pro výrobu kožešin se používají surové kůže z divoce žijících i chovných zvířat. Z hlediska kožešnického je následně zpracovaná kůže členěna na dvě části: řemen, který reprezentuje spodní část a je nositelem vlastností vztahujících se k trvanlivosti a fyziologickohygienickým parametrům, a srst, která je nositelem estetickomódní působivosti. Rozhodujícími pro uplatnění jako kožešnické suroviny je druh srsti, její délka, barva, hustota a lesk. Mezi nejcennější kožešiny jsou řazeny např. sibiřský sobol, polární a stříbrná liška, mořská vydra, sealskin, činčila apod. Do skupiny velmi jakostních kožešin patří např. norek, kastoret, nutrie a hermelín."