1.

Úvod

2.	City a emoce

2.1	Nižší city

2.2	Vyšší city

3.	Psychické procesy

4.	Psychické stavy

5.	Psychické vlastnosti

6.	Dílčí psychické předpoklady

7.	Psychické dispozice

8.	Vznik a funkce psychiky

9.

Závěr

10.	Literatura

"Při snaze dopátrat se okolností vzniku psychiky se v historii vyčlenily dva hlavní názorové proudy; klíčovým pojmem jednoho z nich je stvoření (tzv. kreacionistická hypotéza), druhého pak evoluce (evolucionalistická hypotéza). Nadále se budu zabývat jen hypotézou evolucionistickou. (Poznámka - v obou případech je užito důležité slůvko "hypotéza" - znamená to tedy, že se jedná o jistý předpoklad, který však dosud nebyl patřičně podložen a dokázán.)
Jen velmi stručně zmíním podstatné teze evolucionistické hypotézy: Rozmanitost života na Zemi je způsobena činností mechanismu přírodního výběru; ten se uskutečňuje jako interakce tlaku podmínek prostředí a náhodných mutací - genetických změn umožňujících vznik nových vlastností. Přírodní výběr se realizuje bojem o život, v němž přežijí ti nejúspěšnější, tedy ti, kteří se uměli nejlépe adaptovat - přizpůsobit. Způsob života a vlastnosti přírodního prostředí tvoří jednotu.
Podle evolucionistů se psychika "vynořila" u organismů na určité úrovni vývoje. A protože veškeré funkce organismu mají za účel své existence přežití tohoto organismu (a druhu), je tomu tak i u psychiky. Psychika tedy slouží přežití stejně jako např. imunitní systém zajišťující obranyschopnost nebo kosterní svalstvo zajišťující pohyb. Jejím úkolem je "dohlížet" na interakci činnosti jedince a jeho životního prostředí a řídit tuto činnost ve směru adaptace. Adaptovat se znamená přežít. (Evolucionistickou hypotézou však není téma významu psychiky zcela vyčerpáno - otevřené zůstávají otázky po určitém "vyšším" smyslu individuálního života a života vůbec, jejichž zodpovězení je (alespoň prozatím) mimo možnosti empirických věd.)
Adaptace ovšem není věcí pouze pasivního přizpůsobení se okolním podmínkám; může mít i podobu aktivního zásahu do prostředí (jdeme po cestě, před námi je větev; můžeme ji překročit - pasivní adaptace, nebo odhodit - aktivní adaptace). Aktivní adaptací vzniklo kulturní prostředí, které je výsledkem přetváření původního prostředí přírodního. Kulturní evoluce začala před asi deseti tisíci lety, kdy se lidé začali shromažďovat, spolupracovat a zakládat města. Produkty genetické evoluce (probíhající asi dva miliony let) jsou určité vrozené základy prožívání a chování; tyto vrozené základy dostaly v procesu kulturní evoluce zcela specifické formy. Myšlení a s ním související schopnost užívat k dorozumívání řeč umožnily lidem něco, co zvířata (s výjimkou nějakých náznaků) vůbec nedokáží - vyrábět nástroje, rozdělit si práci a mluvit spolu.
Člověk je tedy determinován svojí biologickou podstatou a kulturním prostředím, jejichž elementy jsou geny, resp. memy. Geny nesou informaci o stavbě a funkcích orgánových struktur - "říkají" každé buňce našeho těla, jak má vypadat, kde je její místo a co tam má dělat. Memy jsou principielně totéž, co geny; jsou to elementy kultury a nesou informace o postupech různých činností, významu symbolů a pojmů, ... (např. mem pro jedení příborem, mem pro přivítání návštěvy, mem pro reakci na špinavého bezdomovce nebo mem pro ovládání počítačové myši). Stejně jako geny, i memy mění své formy mutacemi, vznikají a zanikají, přičemž zůstávají takové memy, které se osvědčily jako úspěšné. Tak zanikl např. mem pro výrobu luku a šípů, které sloužily mj. obraně před nepřítelem, a byl nahrazen u někoho memem pro používání pistole a u jiného třeba memem pro diplomatické vykrucování."