1.

Obsah

2.	Úvod – feminismus, cíl a hlavní proudy

3.	Antropologie a biologie

4.	Matriarchát

5.	Postavení ženy ve starověku

6.	Žena ve středověku a novověku

7.	Žena v devatenáctém století

8.	1 vlna feminismu

9.	2. vlna feminismu

10.	3. vlna feminismu

11.	Emancipace a feminismus

12.	Mýtus přirozenosti

13.	Feministická teologie

14.	Důvody pokračování feminismu v dnešní době

15.	Je feminismus na ústupu?

16.

Závěr

17.	Seznam použité literatury a pramenů

"Důvody pokračování feminismu v dnešní době
Ženy v České republice mají teoreticky stejné šance jako muži. Mohou studovat, pracovat a vůbec se realizovat, pokud se ovšem stihnou při tom postarat o rodinu, budou svůdné, upravené a pokud se nebudou drát moc nahoru. Celá péče a starost o rodinu je u nás na ženských bedrech. Žena si však rodinu nepořídila sama a proto by jí manžel měl pomoci a ne ještě očekávat, že se postará i o něj.
Žena vydělává o 30% méně než muž na srovnatelném místě se stejnou kvalifikací. To má několik kořenů. Za prvé stále přežívá představa, že žena nemusí vydělávat tolik, protože má doma svého živitele a za druhé, čímž často argumentují zaměstnavatelé, žena se stará o rodinu a děti, je vlastně méněcenná pracovní síla, a proto se od ní neočekává takové pracovní nasazení a výkon. Tato situace mnoha ženám vyhovuje, ale tím, že je aplikována plošně získává diskriminační charakter. Co se zaměstnání týče toto není jediné. I když se žena rozhodne pro kariéru, tak velmi brzy narazí na zcela jasnou diskriminaci na trhu práce, a tou je její potenciální mateřství. Již při úvodním rozhovoru se jí ptají na přítele, manžela a podobně. Mnohdy je jí dokonce zcela jasně řečeno, že není přijata kvůli tomu, že by za pár let mohla mít děti.
Dalším důvodem může být fakt určitého omezování a formování obou pohlaví výchovou. Již v průběhu primární socializace si neseme v závislosti na pohlaví zcela jiné poselství do života a zcela jinou představu o tom, kde je naše místo ve společnosti a toto je v nás v průběhu dalšího života posilováno naším prostředím. Označení pro toto vytváření rozdílů mezi pohlavními společnostmi zavedla antropoložka Gayle Rubin, která si všimla, že se obsahy toho co je mužské a ženské a co s tím souvisí se výrazně liší v různých kulturách. Tímto novým pojmem se stal „gender“, což v překladu znamená mluvnický rod.
Důvodů pokračování feminismu v dnešní době u nás je samozřejmě více, ale ty, které jsou popsány výše jsou nejvýraznější. Jedním z dalších problémů, který se objevil v České republice, je spojen s příjmeními. Když se podíváme do různých států světa, všimneme si, že ženská a mužská příjmení jsou stejná, tudíž nerozlišíte, jestli se za daným příjmením skrývá žena či muž. Všimli si toho i naše ženy a rozhodli se, že chtějí mít rovněž svobodnou volbu v tom, jestli si přidat ke svému jménu koncovku –ová. Za odstranění koncovky ale nebojují jen feministky. Jedním z hlavních důvodů, proč se k tomuto kroku (ne)feministické ženy rozhodly bylo to, že některé ženy mají již nyní dlouhé příjmení a když se k tomu přidá ještě koncovka stane se z jména dlouhý útvar, který může způsobovat komplikace jak v samotném psaní tak při čtení. Feministky ale hlavně trápí, že koncovka –ová je přivlastňovací, čili vyjadřuje že jste něčí."