1.

Úvod

2.	Tyrolské elegie

3.	Křest Sv. Vladimíra

4.	Odkaz Karla Havlíčka Borovského literatuře

"Hlavním znakem díla Karla Havlíčka Borovského je jeho převedení života a životních zkušeností do ironické a satirické podoby.
Tak když si vezmeme například jeho dílo Tyrolské elegie. Toto dílo vzniklo z vlastních zkušeností; zatčení, cesta do Brixenu a jeho pobyt ve vyhnanství. Tyto krušné chvíle svého života převedl v dokonalý výsměch rakouského policejního systému a vlastně celé tehdejší rakouské vlády. Svoje zatčení bere jako velký a úplně nesmyslný vtip. Používá lidovosti aby vyzdvihl pokrytectví a opovržení tehdejší vládnoucí mocí .

Nebo jeho dílo s názvem Křest svatého Vladimíra. Toto dílo bylo původně inspirováno Nestorovým Letopisem ruským. Tady se Karel Havlíček Borovský pomocí příběhu ze staré doby ( doba vlády knížete Vladimíra) vysmívá rakouské mocnosti. Rakouská vláda zde vystupuje jako pyšný a panovačný kníže Vladimír, který nemá nikdy dost a K. Havlíček Borovský nebo spíše obecný lid jako pohanský bůh Perun, který se bojí otevřeně ozvat, když se mu něco nelíbí, tak jako ostatně většina lidí v té době, ve které K. Havlíček Borovský píše toto dílo.

Karel Havlíček Borovský byl ve své době nebojácný a chytrým člověkem, který se nebál zastrašování a trestů, a který za pomoci svého umění vládnout slovy, psal stále jen to, co si myslel a s čím většina jeho součastníků tiše souhlasila. Svého umění dokázal využít v "útočení" na věci, se kterými z duše nesouhlasil a nesouhlasili s nimi i ostatní lidé, ale jen málo z nich se dokázalo ozvat. To se projevilo i při jeho pohřbu, kam přišlo nečekaně málo lidí jen z toho důvodu, že by mohli být potrestáni jako sympatizanti Karla Havlíčka Borovského, který byl prohlášen za buřiče."

Práce je velmi stručná.