1.

Atom

2.	Zásadotvorné oxidy

3.	Kyselinotvorné oxidy

4.	Amfoterní oxidy

5.

Kyseliny

6.

Hydroxidy

7.

Soli

8.

Kovy

9.

Roztoky

10.	Elektrolytická disociace

11.	Iontové rovnice

12.

PH

13.	Redoxní reakce

14.	Jak HNO3 reaguje s kovy

15.	Jak HNO3 reaguje s nekovy

16.	Jednoduché číslovkové předpony

17.	Skupinové názvy prvků

18.	Atomová elektronegativita

19.	Oxidační číslo.

20.	Pravidla pro stanovení hodnot oxidačních čísel atomů

21.	Výroba surového železa

22.	Slovníček. Slovníček triviálních názvů.

" Počet protonů a elektronů v atomu odpovídá jeho protonovému číslu (pořadovému číslu prvku v periodické tabulce).
Počet neutronů v atomu zjistíme takto:
a) hmotnostní číslo atomu (je uvedeno v periodické tabulce) zaokrouhlíme do celého čísla;
b) od zaokrouhleného hmotnostního čísla odečteme protonové číslo atomu.
Přiklad. Sodík se nachází v periodické tabulce pod číslem 11 a má hmotnostní číslo 22,99. V jádře atomu sodíku se nachází 11 protonů a v obalů - 11 elektronů. Zaokrouhlíme hmotnostní číslo 22,99 do celého čísla, to jest do 23. Počet neutronů v jádře atomu sodíku se rovná: 23 - 11 = 12.
Číslo periody v periodické tabulce ukazuje do kolika vrstev jsou roztříděny všechny elektrony v atomech této periody.
Příklad. Atom fosforu (viz periodickou tabulku) se nachází v třetí periodě, má 15 elektronů, které jsou rozdělené do tří vrstev. Na první vrstvě od jádra jsou 2e, na druhé - 8e a na třetí - 5e.
Elektrony vnějších, nezaplněných vrstev mají název " valenční". Valenční elektrony jednoho atomu mohou tvořit chemické vazby s valenčními elektrony jiného atomu, což vede k vytvoření nové sloučeniny. Valenčnost atomu ukazuje na to, kolik chemických vazeb může vytvořit tento atom s jinými atomy.
Číslo skupiny v periodické tabulce ukazuje na maximální počet valenčních elektronů v atomech této skupiny, to jest jakou maximální valenčnost mohou projevovat atomy ve sloučeninách.
Příklad. Atom síry se nachází v šesté skupině, na vnější vrstvě má šest valenčních elektronů. Maximální valenčnost, kterou síra může projevit ve svých sloučeninách je šest (SO3, H2SO4).
Stavba elektronového obalu atomu
Orbitaly
V atomu je elektron vzhledem ke svému náboji poután přitažlivými silami k atomovému jádru v určitém prostoru. Z tohoto prostoru vymezujeme orbital, tj. část prostoru, kde se elektron vyskytuje s největší pravděpodobnosti. Každý orbital může obsahovat maximálně dva elektrony, které se otáčejí kolem své osy opačným směrem. Elektrony v orbitalu vytvářejí elektronový pár.
U orbitalu určujeme prostorový tvar, orientaci v prostoru a velikost.

Velikost orbitalu závisí na vrstvě, ve které se nachází.
Vrstvy
Orbitaly tvoří vrstvy (hladiny) elektronového obalu, energie jichž se vzdálenosti od jádra roste. Tyto vrstvy označujeme pořadovým číslem 1 až 7 (počítáno směrem od jádra) nebo písmeny K až Q."

Velmi kvalitně zpracováno.