1.	Obecná charakteristika vztahů rodičů a dětí

2.

Výchova

3.	Zastupování dítěte

4.	Správa záležitostí dítěte

5.	Určení jména a příjmení dítěte

6.	Další práva a povinnosti rodičů a dětí

7.	Styk rodičů s dítětem

8.	Práva a povinnosti dítěte k rodině a rodičům

9.

Závěr

"Stejně tak ukládá i plnění některých povinností nezletilým dětem a zároveň chrání jejich práva. V této souvislosti je však třeba se zmínit o jisté „nerovnosti“ ve vztahu rodičů a dětí. Značný právní význam má skutečnost, jde-li o dítě nezletilé, či zletilé. Nezletilé dítě je subjektem, jehož schopnosti k uplatnění práv zaručených mu právním řádem se postupně a dlouho vyvíjejí. Svým způsobem je dlouho bytostí bezbrannou, životně závislou na chování svého okolí. Nezletilé dítě nemá způsobilost k právním úkonům a nemůže se tudíž ani samo domáhat ochrany v případě porušení svých práv, protože prakticky ve všech rodinněprávních věcech nemá nezletilec ani procesněprávní způsobilost. Vzhledem k tomuto značně speci-fickému postavení nezletilého v rodinněprávních vztazích stanoví jak nový zákon o rodině, tak i další právnípředpisy řadu prostředků právní ochrany nezletilce. Státní orgány poskytují nezletilému dítěti právní ochranu vždy, je-li pro to zákonný důvod. V rodinných a též některých občanskoprávních věcech vys-tupuje nezletilé dítě se svými právními nároky jako subjekt, jemuž je poskytována právní ochrana třeba i proti jeho vlastní vůli, resp. proti vůli jeho zákonných zástupců, jsou-li pro to objektivní a zákonné důvody. Právní normy upravující vztahy rodičů a dětí jsou ve své většině normami kogentními, dispozice právem je zde poměrně omezena především tím, že podléhá často schválení státního orgánu (např. § 26 ZR, § 28 ObčZ). Ve věcech výchovy a výživy nezletilců lze zahájit řízení i bez návrhu ( § 28, 50 ZR, § 81 OSŘ). Právním zájmům nezletilých dětí je tedy zajištěna důsledná ochrana, což vyplývá ze společenské důležitosti rodinných vztahů a funkcí. V celém výchovném procesu hraje rodina svou zvláštní roli. Výchova v rodině probíhá v rámci ostatního společenského procesu, jenž je sice soustavný, ale proměnlivý, pokud jde o prostředky, jimiž je zajišťován. Rodina vytváří svým způsobem stabilní výchovné prostředí, jež zprostředkuje dítěti základní poznatky nejpřirozenějším způsobem. Z těchto i jiných důvodů zákon o rodině staví rodinnou výchovu na přední místo a úlohu rodičů ve výchově dětí považuje ze rozhodující ( § 32 ZR). Z toho ovšem na druhé straně vyplývá i společenská odpovědnost rodičů za všestranný vývoj dětí. Protože o výchovu dětí pečuje více osob a institucí, je nezbytné, aby jak ze strany rodičů, tak i ze strany státních orgánů a jiných organizací probíhala jednotně a ve vzájemném souladu. Z právního vztahu mezi rodičem a dítětem jsou odstraněny nadbytečné mocenské prvky, jeho obsahem jsou vzájemná práva a po-vinnosti, upravené a přiznávané především pod zorným úhlem zájmu dítěte jakožto hlediska jednoznačně převažujícího. Je vyloučena jakákoli diskriminace jak na straně rodičů, tak i na straně dítěte, čili je důsledně provedena zásada rovnoprávného postavení rodičů k dětem, jako i všech dětí vůči rodičům. Dítě má právní nárok na výchovu a všestranný rozvoj, a to nejlépe v rodinném prostředí. Vzájemná práva a povin-nosti rodičů a dětí v pojetí nového zákona o rodině se soustřeďují na výchovu a výživu, zastupování dětí a na správu jejich záležitostí. Jsou to práva a povinnosti osobní povahy, kterých se nelze vzdát ani je převést na někoho jiného. Postrádá-li dítě výchovu ve vlastním rodinném prostředí, má právní nárok na to, aby mu společnost a stát zajistily výchovu v prostředí nahrazujícím vlastní rodinu.
Obsah právního vztahu mezi rodiči a dětmi tvoří jejich vzájemná práva a povinnosti. Tato práva a povinnosti jsou upravena v zákoně o rodině na různých místech. Těžiště právní úpravy je v části druhé zákona, kde jsou upravena zejména práva a povinnosti vychovávat děti, zastupovat je, spravovat jejich záležitosti, ale též určit jejich jméno a příjmení. V třetí části zákona, která je věnována vyživovací povinnosti, je pak upravována tato vzájemná povinnost též ve vztahu rodičů a dětí."