1.

Úvod

2.	Co je to otázka viny

3.	Významové odstíny

4.	Německá vina

4.1	Otázka viny kolektivní

4.2	Politické ovlivnění

5.	Vina druhých

6.	Poznámkový aparát

" Ale abych se vrátila na počátek a trochu šířeji se podívala na “významové odstíny”, adjektiva a různý obsah pojmu vina. K.Jaspers ve své knize Otázka viny vymezuje 4 druhy viny, jež jsou neoddělitelnou vnitřní součástí člověka. Rozlišuje vinu kriminální, politickou, mravní a metafyzickou. To činí z toho důvodu, aby se vyhnul obecnému výkladu o vině. Přesto je nutno podotknout, že “zároveň všechny rozlišené druhy viny spolu souvisí a každý pojem viny ukazuje skutečnost, z níž vyplývají důsledky i pro druhé sféry pojmu viny”.4) Metafyzickou vinu myslí jako “existující solidaritu mezi lidmi, jako lidmi, v jejímž důsledku je každý spoluodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě, zvláště za zločiny, k nímž dochází v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím”.5) A jestliže člověk neučiní vše, co je v jeho moci, pak je spoluvinen. “Vše co je v jeho moci” - to je to jádro věci, o kterém je možno vést diskusi. Co může udělat jedinec, aby zabránil bezpráví, které se děje ve světě? Kde je ta rozumná hranice, kam až je možno jít? To jsou polemické otázky, na které bychom mohli hledat odpověď v historii. V naprosto drtivé většině případů jedinec postavivší se “systému” nezmohl naprosto nic a mnohokrát přišel o život, ale na druhé straně je také pravdou ten fakt, že nenadálé souhře mnoha faktorů se mohlo silné osobnosti, za níž stála jiná moc, podařit vládnoucí systém svrhnout. Ovšem je na pováženou, jakým způsobem je to provedeno, a zda-li nebude nová vláda bezpráví činit a tolerovat.U viny morální je tomu jinak. Za zločiny, kterých se dopouštím jako jedinec, jsem zodpovědný morálně a to za všechny své činy. Každý druh lidského chování je podroben morálním kriteriím, ačkoliv těchto mravních normativních systémů je několikero a je věcí každého jednotlivce, jak kvalitní je jeho zvnitřněný, morální normativní systém a jak dalece se ho drží. Zde hraje významnou úlohu jeho svědomí. Co se týče politické viny, pak ta spočívá v činech vedoucích státníků tohoto kterého státu, v jejímž důsledku musí nést následky činu tohoto státu , občané daného státu, neboť odpovídají za to, jakou mají vládu. Otázka tzv. kolektivní viny je rovněž diskutabilní, každopádně “kolektivní vina ve smyslu, že vina odpovědných vůdců ve společenství, se bez dalšího, t.j. bez ohledu na osobní podíl, či svou vlast, vztáhne na všechny členy společenství, je s charakterem viny, jako odpovědného rozhodnutí, neslučitelná. Společenství jako celek je vino jen prostřednictvím viny jednotlivců a podle míry jejich spolupůsobení či souhlasu, s rozhodnutím odpovědných vůdců”.6) “Kriminální vina spočívá v objektivně prokazatelných činech, zločinech, které porušují jednoznačně zákony”.7) Vina v trestně-právním smyslu, je vnitřní vztah pachatele k trestnému činu. Důsledkem zločinu je trest.

Jaspers se ve své práci Otázka viny zaobírá otázkou “viny německé”. Autor míní, že “německá vina” nabyla svou podstatu až okamžikem, kdy vítězové druhé světové války a s nimi celý svět vznesli žalobu proti Němcům. Pokud já osobně mohu hodnotit “německou vinu”, bude to velmi z povzdálí a velmi zprostředkovaně. Z historických faktů, které jsou mě známy, a z ničeho jiného nemohu vycházet, zcela jistě vyplývá, že počáteční impuls k rozpoutání druhé světové války vyšlo z nacistického Německa. “Německo má vinu na válce proto, že to byl jeho režim, který válku začal, zatímco druzí válku nechtěli”.8) Německou vinu spatřuje autor ve vině morální, spočívající v podporování a vytváření hitlerovského režimu, a metafyzické, která naznačuje nečinné přihlížení, když se páchaly zločiny. Politická vina je charakterizována odpovědností za činy režimu. Tuto odpovědnost nesli vůdcové nacistického režimu stojíce před soudem v Norimberku, což znamenalo ve světových dějinách dosud zcela něco nepoznaného. Pro Němce má “tento proces výhodu, že rozlišuje mezi určitými zločiny vůdců a že přímo neodsuzuje přímo celý národ”.9) Norimberský proces znamenal však mnohem více. “Má po prvé a pro celou budoucnost prohlásit válku za zločin a vyvodit z toho důsledky”.10) Za všechny činy spáchané nacistickými přívrženci je nutno příjmout a nést následky viny. “Všichni Němci, bez vyjimky, se podílejí na politické odpovědnosti. Musí tudíž společně působit při úkolech nápravy, které je třeba převést na právní formu”.11)"