1) Sociální psychologie
2) Socializace
3) Sociální percepce
4) Sociální komunikace
5) Sociální interakce
6) Sociální skupina
7) Sociální normy
8) Sociální role
9) Styly řízení sociální skupiny
10) Sociální postoje
11) Psychicky náročné sociální situace

Reakce na frustrační situaci:

1. agrese – již v prvních studiích agresivního chování a frustrujících situací byla agrese chápána jako zákonitý důsledek frustrace. J. Dollard, N. E. Miller zastávali názor, že agrese je vždy důsledkem frustrace, což znamená, že výskyt agresivního chování vždy předpokládá frustraci a existence frustrace vede vždy k nějaké formě agrese. Ne každý zážitek frustrace vede k agresi. Nedosažené cíle může vyvolat jak agresivní, tak i neagresivní reakce. Je-li frustrace vnímána jako neoprávněná, pak je agresivní reakce na ni silnější než v případě, kdy zdroj frustrace je považován za legitimní.

2. projekce – tendence „promítat“ určité psychické jevy do činností, aktivit, stavů atp., a to jak vlastních, tak i do chování a atribuce jiných lidí. Především jde o projekci vlastností osobnosti. V kontextu frustrace míníme projekci jednak:
a) promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání jiných lidí (učitel se špatně ptal, proto jsem neudělal zkoušku)
b) promítáním svých vlastností do jiných lidí
c) promítání příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí (člověk, který pomlouvá, vnímá lidi kolem sebe jako pomlouvačné)

3. racionalizace – zneužití rozumu ve prospěch odstranění zážitku vnitřního napětí, konfliktu. Nemůžeme-li změnit situace, měníme nazírání na ni, její hodnocení.

4. sublimace – tendence nahradit cíl, nebo určité sociální chování sociálně schvalovaným chováním, cílem, hodnotou,a to převážně v přehnané, idealizované, neúměrné podobě.

5. somatizace – psychogenní orgánové poškozování v důsledku převedení psychického napětí do somatické oblasti.

6. potlačení – tendence k vytěsnění, odmítnutí nezvládnutelné situace i prožitků s ní spojených.

Přehledně zpracované.
Není uvedena použitá literatura.